Test

Články
České děti trpí, dvě třetiny z nich zažily agresivní chování rodičů PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 29 Září 2010 07:45

České děti trpí, dvě třetiny z nich zažily agresivní chování rodičů

Dvě třetiny českých dětí znají z vlastní zkušenosti jak vypadá v jejich rodinách násilné nebo agresivní chování jejich rodičů (většinou křik a hádky). S fyzickým násilím se setkalo 13 procent dětí. Vyplývá to z průzkumu společnosti Factum Invenio pro UNICEF.

Anketa

Byl/a jste někdy při hádce s partnerem/kou agresivní?

Ano : 56,1%

Ne : 43,9%

Celkem hlasovalo 3121 čtenářů.

Dnes 3:55 - Praha

Průzkum rovněž prokázal, že více než třetina dětí má přátele či rodinné příslušníky, kteří se stali obětí trestného činu (nejvíce loupeže či krádeže).

„To, co děti vidí nebo zažijí v rodinách se projevuje následně i v jejich vlastním chování a později ve vlastních partnerských vztazích. Klíčové je, zda hádka rodičů je konstruktivní a vede nakonec k dohodě, nebo zda se jedná o hádku vedoucí k nedohodě, která ponižuje, uráží, prosazuje jen jeden pohled za každou cenu,“ říká psycholožka Eva Šilarová, která se specializuje právě na problémy dětí.

To, co vidí u nejbližších osob, berou děti v době, kdy se utváří jejich osobnost jako určitou povolenou normu chování. Následnou agresivitu, hrubost, vzájemnou netoleranci, násilí na vlastní kůži pak zažívají nejdříve učitelé, prodavači, řidiči veřejné dopravy, následně partneři, potvrzují další psychologové.

Poradny jsou přeplněné

Podle Linky bezpečí roste počet dětí, které volají o radu či pomoc právě kvůli závažným problémům jako je týrání, zneužívání, násilí a vztahové problémy v rodině.

Zvláště závažné a trvalé dopady na psychiku dětí má výskyt násilí v rodině, kdy jeden partner udržuje svoji nadvládu pomocí psychického teroru a fyzického násilí. Podle zjištění poradenského centra ROSA, které se specializuje na problémy násilí v rodině, jsou děti v rodinách, kde se vyskytuje domácí násilí jeho svědky nebo přímo oběťmi až v 90 procentech.

Vliv zažitého či viděného zejména fyzického násilí mezi rodiči devastuje dětskou psychiku, potvrzuje socioterapeutka Zdena Prokopová. Násilí se u řady těchto dětí stává přijatelným chováním, které má efekt – partner poslouchá, cíle je dosaženo. Být v dětství svědkem násilí mezi rodiči se může u dítěte projevit poruchami chování, násilným chováním ve škole, následně ve vlastní rodině, nebo, což je spíše případ většinou u dívek, pasivním snášením násilí a hrubostí od partnera. Vždyť i maminku bil táta, a ona držela…

Ze sociologických sond ROSY vyplývá, že 45 % partnerů dopouštějících se nyní domácího násilí na svých ženách, zažila v dětství rovněž násilí svého otce vůči jejich matce, rozvod rodičů, měli despotického a agresivního otce se závislostí na alkoholu, dominantní a despotickou matku, zažili sami násilí ze strany rodičů, dodává Prokopová.

Dítě je jak houba, nasává vše kolem, dělá závěry jaké chování se osvědčilo a jaké ne, s celoživotními důsledky potvrzují psychologové.

„Vedle zkušeností z rodiny má na děti vliv i násilí a brutalita v médiích, v některých moderních pohádkách, internetových hrách atd.,“ dodává Šilarová.

Psychologové upozorňují, že obecně ve společnosti se projevuje určitý snížený práh citlivosti k násilí. Pak i mezi dospělými se mohou objevit názory, že i agresivní člen rodiny vůči zbylým členům domácnosti může být pro dítě zdrojem „bezpečí“. V praxi je to ale žel naopak, shodují se psychologové, násilný partner je spíše zdrojem velkých dětských traumat a následných výchovných problémů.

 
O háděti a žabáčkovi PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Pondělí, 27 Září 2010 09:12

O háděti a žabáčkovi

Jednoho odpoledne trénoval žabáček u močálu skákání. Hop a skok, kvak, hop a skok”, kvákal si pro sebe a přeskakoval z kamene na kámen. Vždycky, když se odrazil, měl nádherný pocit volnosti.

Jak si tak poskakoval, zahlédl dlouhé, hubené stvoření, jak se plazí u keře. “Klouzy, klouz, ssss, klouzy klouz,” syčel si ten tvor.

Kdo jsi?” zeptal se žabák. „Hádě,“ řekl had.

Budeš si se mnou dneska hrát?“ zeptal se žabák.

Ano.“, odpovědělo hádě.

A tak celý den jen skákali a plazili se u keře. Žabák ukázal háděti, jak se skáče z kamene na kamen. Pro hádě to nebylo jednoduché, protože bylo moc dlouhé, ale přesto si užilo spoustu legrace. A pak hádě ukázalo žabákovi, jak se vyšplhat na větev. Nahoru to šlo trochu hůř, ale žabákovi se líbilo, že ho větvička šimrá na kulatém bříšku, když se po ní plazí. Hráli si a přitom se vesele smáli.Za nějaký čas dostali žabáček a hádě hlad a šli domů na oběd. Dohodli se, že nazítří se sejdou a budou si zase hrát. Když přišel žabák domů, maminka viděla, že se nějak divně vlní. „Co to děláš?“ zeptala se. “Hele, mami!” pyšnil se žabáček, skákal, plazil se a zase skákal a plazil se k mámě. “Mám nového kamaráda – hádě, a to mě dneska ráno naučilo plazit se!” řekl pyšně. Máma žába vyvalila oči strachem: “Synku, copak nevíš, že hadi jedí žáby? Slib mi, že si s ním už nikdy nebudeš hrát!?” Když přišlo domů hádě, jeho maminka se nejdřív smála. “Co to děláš?” ptala se, když viděla, jak se hádě kroutí ze strany na stranu a pak zase nahoru a dolů. “Skáču, maminko, dívej se!” pyšně odpovědělo hádě. Klouzy klouz, hop a skok. “Naučil mě to kamarád žabák!” vyprávělo s úsměvem. Hadí mama zasyčela. “Synku, žáby jíme, ale nekamarádíme se s nimi! Až ho příště uvidíš, rovnou ho spolkni. A neskákej takhle, vypadáš jako blázen!” Druhý den ráno, když se žabáček a hádě potkali u močálu, oba si udržovali uctivou vzdálenost. Pak žabák trochu uskočil a řekl háděti, že si s ním nesmí hrát. “Díky, žes mě naučil plazit se. Bylo to moc prima,” řekl smutně. Hádě se zamyslelo nad tím, co mu řekla maminka o tom, že má žabáka spolknout, ale pak si vzpomnělo, jaká byla včera legrace a radši se odplazilo pryč. Na rozloučenou smutně syklo: “Díky, žes mě naučil skákat!” Na opačných koncích močálu pak žabák i hádě ve vší tajnosti pilně trénovali – hop a skok, klouzy klouz –a vzpomínali na den přátelství, v němž si oba užili tolik legrace.

Od narození přebíráme názory ostatních na to, co je dobré, špatné, správné a nesprávné. Už tehdy se rodí předsudky, které budou až do smrti zkreslovat náš pohled na svět.

Stejně tak jako si žabáček hrál s háďátkem tak si malé romské dítě hrálo s neromským. Učili se od sebe tak jako to dokáží jenom děti. Hráli si, skotačili, smáli se a užívali si legraci. Když se vrátili domů a s nadšením v očích začali vyprávět rodičům, co všechno s novým kamarádem zažili, rodičům tuhla tvář. „Okrade tě, ublíží ti! Zítra zůstaneš doma!“ rozhodne neromský rodič. „Nehraj si s ním. Nemají nás rádi. Nebudeme se vnucovat!“ říká zase romský rodič. Háďátko se žabáčkem posmutněli. I tyto dvě děti svěsili hlavu a přes prvotní protesty usoudili, že rodiče mají asi pravdu. A už si spolu nikdy nehráli. Už, když jsme maličcí, přebíráme názory dospělých na to, co je dobré, co je špatné, co je správné, co není správné. Tehdy se narodí předsudky, které budou až do smrti zkreslovat náš pohled na svět. Rodičům a ostatním lidem ve svém okolí můžeme tedy poděkovat za to, co si myslíme o ostatních ještě před tím než je poznáme. Kromě poděkování se můžeme, ale častěji než naši rodiče zamyslet nad tím, co předáme my našim dětem. Nebo nad tím, co si myslíme o tom či onom a svobodněji se rozhodnout, zda před-SUDEK nevyměníme za ú-SUDEK. V přírodě to přece chodí tak, že když se něco narodí, tak to také jednoho dne zemře. A předsudky nejsou žádnou výjimkou.

 
Nezávislé finanční poradenství PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Neděle, 12 Září 2010 18:18

OVB Allfinanz a.s.

OVB provádí nezávislý průzkum finančního trhu pro Vás !

CHCETE DOSTAT ZCELA ZDARMA KONTROLU VAŠICH FINANČNÍCH SMLUV OD NEZÁVISLÉHO FINANČNÍHO EXPERTA ?

CHCETE DOSTAT BEZPLATNĚ FINANČNÍ ANALÝZU A FINANČNÍ PLÁN PRO VÁS NEBO PRO VAŠI FIRMU ?

Nekončí Vám již doba fixace u Vaší hypotéky ? Měli by jste v tom případě zájem o její výhodné refinacování , které by Vám přineslo významnou úsporu ?

Uvažujete o novém spoření , pojištění , půjčce , nebo úvěru ?

Navrhneme Vám zdarma ty nejvýhodnější finanční produkty na trhu !

Nebo jen potřebujete mít přehled ?

V TOM PŘÍPADĚ NÁS KONTAKTUJTE : tel.: 608 856 568 , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 
Já ho snad přerazím! aneb Období vzdoru PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Pondělí, 30 Srpen 2010 11:33

Já ho snad přerazím! aneb Období vzdoru

„To je moje! Já sám! Chci tyhle sladkosti! A teď hned!“ Každý rodič to zná. Po letech se na období vzdoru u potomků vzpomíná s úsměvem. Ve chvíli, kdy jím zrovna procházejí, však máte pocit, že to trestní zákoník s ochranou dětí zbytečně přehání…

„Okolo tří let měl syn období neuvěřitelných záchvatů vzteku. V té době jsme měli permanentně naplněnou vanu vlažnou vodou, nic jiného totiž nezabíralo. Jakmile ho to popadlo, praštil sebou o zem, začal se svíjet a řvát tak, že se dusil. Pomohlo jediné: popadla jsem ho a hodila do vany i s bačkůrkami. Pak si mojí mamince stěžoval, že jsem ho chtěla utopit,“ vzpomíná obchodnice Jitka. „A to jsem ještě netušila, že většina dětí projde za život podobným obdobím celkem třikrát – okolo tří let, pak někdy v první třídě a nakonec s nastupující pubertou. Dnes se sama divím, jak jsem to všechno dokázala ve zdraví ustát.“

Příběh ze života

„Jsem úplně na prášky z Jiříčkova - Já sám! U nás to znamená 250 × za den záchvat vzteku. Rve mi z rukou ráno pyžamo, když rozsvítím, zhasne a rozsvítí sám, když ho obleču, svleče se a obléká sám, trhá mi z rukou boty i bačkůrky, ovladače, když vařím, stojí na stolku za mnou a bere mi z rukou nůž, cibuli, vařečku, hrnce, jídlo, snaží se vše umývat ve dřezu, škube mi z rukou klíče. Když jde kakat, tak si sám za sebou zavře dveře, sám si utírá zadek, sám se snaží štětkou čistit mísu – dovedete si představit, jak to dopadá... Taky jsme nedávno zavedli krátký sestřih, protože si sám moc pěkně zastřihl ofinku… Už se mě pokusil vystrnadit i od volantu, že bude ,Jíša šídit ám, zavži dveži maminko´, ale to mu fakt nevyšlo. Samozřejmě se snažím nechat ho dělat samotného věci, které umí nebo které jsou vhodné, ale 90 % toho, co chce sám dělat, prostě neumí nebo nesmí, a potom se okamžitě válí po zemi a řve. Máte to někdo také tak?“ ptá se maminka na www.babyweb.cz.

Chladná hlava a vřelá náruč

Vytváření svého „já“ je to nejpodstatnější, co na dítě čeká po první etapě života, kdy žilo vlastně v jednotě se svou maminkou. Nyní si začíná uvědomovat samo sebe jako samostatnou bytost. Ruku v ruce s tím však naráží na různé hranice - ve vztazích, ve vlastní dovednosti - což ho mnohdy rozčiluje. Navíc při svých výbojích samostatnosti jako by testovalo i rodiče, zda v nich má nadále takovou oporu jako dosud. Jako by si v duchu říkalo: „Budeš mě mít ráda, i když už jsem velký a když už tě tolik nepotřebuji?“

Nemůžeme dítě podezírat z vypočítavosti, když zkouší lásku svých nejbližších. Je to dáno od přírody. Nejmoudřejší je v těchto náročných chvílích zachovat chladnou hlavu a nenechat se dohnat ke konfrontaci. Sice by dosáhlo svého, ale zároveň by mnoho ztratilo. Dítě má v tomto věku přirozený sklon k panovačnosti, vycházející z jeho přirozeného egocentrismu, tedy z pocitu, že celý svět se točí kolem něj. Dítě - vítěz by skončilo s pocitem osamělosti, zmatené a vystrašené. Mohlo by pak mít až tyranizující potřebu se znovu a znovu ujišťovat, protože jeho vůdcovství by byla jen jeho nová náhradní jistota získaná místo opory, kterou mělo dřív v pevné lásce rodičů.

Aby k této smutné situaci nedošlo, měl by se rodič pokusit zaujmout postoj přirozené autority. Dítě potřebuje cítit, že ho máme rádi jaké je, i když zrovna zlobí. Místo konfrontace, která má smysl mezi dvěma rovnocennými partnery, nikoli však v nerovné dvojici jako dítě a dospělý, lze doporučit jen neochvějný láskyplný postoj. „I když se dítě vzteká, můžeme ho pevně obejmout, posadit si ho na klín. Protože dítě ještě neumí o svých pocitech hovořit, umožníme mu, aby je plně prožilo v bezpečí naší náruče. Musíme být nad věcí, nenechat se strhnout k negativním emocím,“ doporučuje psycholog Jaroslav Šturma.

Ať je po tvém!

Je také užitečné, když dítě pocítí důsledky svého chování. Umožněte mu zkušenost (samozřejmě v rámci zdravého rozumu) „tak ať je po tvém“, i když to vyžaduje takřka svatou trpělivost. Pokud například nechce rukavičky a venku mrzne, určitě po chvíli zjistí, jaká je mu zima, a rukavičky si rádo vezme. V situacích, které se zdají být neřešitelné, pomáhá odvést pozornost dítěte k něčemu jinému. Dítě vypustí z hlavy stávající konflikt a uklidní se. Každopádně zachováme klid a láskyplný postoj. Když nám čas dovolí, můžeme zkusit ještě opačný postup: sami začneme dělat něco jiného, ale dítě máme nadále pod dohledem. Není nutné se konfrontovat. Dítě vztek za chvíli přejde, protože vycítí naši spolehlivost: jsem pořád tady, počkám na tebe. Pokud jste se dostali až na pokraj snesitelnost nebo k ohrožení jeho zdraví, využijte zkrátka své fyzické převahy – například ho odneste z vozovky… Úkolem pro rodiče, jistě někdy náročným, je dítěti ukázat, že jsme to my, kdo ví, co je správné a co je zapotřebí dělat.

Dítě není zralé na partnerskou debatu a nemůže překročit určité hranice. Nemůžeme k němu přistupovat jako k sobě rovnému. To ale neznamená, že ho budeme ignorovat. A nejde ani o to, abychom nad ním zvítězili – nebo ono nad námi. Řešením je láskyplná důslednost. Když je léto a chce modré sandálky místo červených, není to problém. Když chce sandálky a venku sněží, nevyhovíme mu. Nezapomeneme ho však ujistit o své citové náklonnosti.

 
Čipy a číslo 666 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Úterý, 24 Srpen 2010 08:14
Čipy a číslo 666
Autor: redakce | Publikováno: 4.8.2010 | Rubrika: SVĚTOVLÁDA
Ilustrace

Poslancům Ukrajiny a poslancům Ruska

Vážení poslanci, tímto vám předkládáme krátkou informaci k současné aktuální problematice.

V Řecku se měly v roce 1997 zavádět nové elektronické pasy. Synod řecké pravoslavné církve povolal experty z oblasti ekonomiky, matematiky a počítačových technologií, aby prověřili podezření z plánovaného používání čísla 666 v této oblasti. Synod následně vydal okružní list, který adresoval řeckému národu, státním představitelům Řecka a vedení EU. Citujeme úryvek z 3. bodu: „Posvátný synod chce upozornit, že v souvislosti s Shengenskou dohodou a odpovídajícími zákony (O ochraně občanů při shromažďování a zpracování údajů osobního charakteru), se znovu stává aktuálním téma antikrista a jeho pečeti, o které hovoří kniha Zjevení apoštola Jana. Toto téma má přímý vztah k otázkám křesťanské víry a spásy člověka, a proto má svatý synod za to, že po právu vyjadřuje svůj názor na všechny aspekty tohoto tématu, dávajíc Bohu, co je Boží. S politováním konstatujeme, že civilizační pokrok v oblasti aplikace elektronických systémů je spjat s číslem 666 (šest set šedesát šest), které se používá jako hlavní kódové číslo v příslušné technologii. Na toto číslo se jasně poukazuje v Bibli jako na číslo antikrista... Číslo 666 – jak je jasné ze Zjevení – je bezpochyby číslo antikrista. Křesťan tedy nemůže být lhostejný k tomu, že se toto číslo záměrně a systematicky zavádí do života...“

Synod ve své starostlivosti o spásu duší navrhl následovné řešení tohoto problému:

- nepřijímat číslo 666 jako kódové číslo státních elektronických systémů osobních údajů;

- obrátit se na vedení krajin EU, aby oficiálně předložili návrh na změnu čísla 666 v centrálním elektronickém systému EU za jiné libovolné číslo;

- pod nijakým záměrem nedopustit, aby se číslo 666 dostalo do nového systému pasů řeckého státu.

Návrh řešení, pro křesťany tak vážného problému, nebyl přijat, jak konstatuje synod řecké pravoslavné církve v dopise z 9.2.1998. Křesťanům Evropy bylo odepřeno právo chránit svou víru, a číslo antikrista 666 se stalo politickou a ideologickou zbraní proti nim. Oděský metropolita Ahatanhel na biskupském synodu ruské pravoslavné církve (RPC) v roce 2004 řekl: „Nastal čas mluvit o tom, jaká je skutečná situace ve státě i ve světě. Mlčení znamená spolupráci se lží. Už nyní se buduje politická, ekonomická, etická i světonázorová báze budoucího království antikrista. Velikým omylem je tvrdit, že přijímání zevnějších znaků, symbolů, pravidel chování, jaké předkládá New Age, nám nemůže uškodit. Z vnuknutí ďábla jsou vytvořeny právě proto, aby se jejich prostřednictvím škodilo, a kdyby bylo možné, aby byli svedeni i vybraní... Dnešní stav světa vyžaduje od Ruska aktivní duchovní odpor antikristovské globalizaci.“

S politováním musíme konstatovat, že číslo antikrista (666) je klíčovým kódem při registraci osobních údajů všeho druhu v národních a nadnárodních elektronických registrech. Jedno z těchto center je ve Štrasburku. Kódové číslo 666 je klíčovým při zpracování osobních údajů cestovních pasů s mikročipy. Kódové číslo 666 bude klíčovým při používání identifikačního čísla člověka a jeho nosiče – čipu, implantovaného na pravou ruku člověka.

Máme na paměti, že jde o spásu milionů lidí, a proto jsme vázáni ve svědomí upozornit všechny křesťany i vládní činitele jednotlivých států, že používání symbolu antikrista (čísla 666) v elektronických systémech není náhodné, ale ideologické.

Nakolik se ze dne na den politickými kruhy realizuje vytvoření globálního světového řádu, uvědomujeme si, jakému nebezpečí jsou vystaveni křesťané, které antikristovský společenský systém bude považovat za nepohodlné.

V tomto těžkém čase vás chceme povzbudit slovy Pána Ježíše: „Když se toto začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“ (Lk 21,28) Bděme tedy a nenechejme se svést úskoky ďábla. Pán předpověděl, že přijde čas, kdy „všichni malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci, dali si znak na pravou ruku anebo na čela, takže nikdo nemohl ani kupovat ani prodávat, kdo neměl znak jména šelmy (antikrista) anebo číslo jejího jména. V tomto je moudrost: Kdo má rozum, ať spočítá číslo té šelmy, neboť je to číslo člověka a jeho počet je šest set šedesát šest.“ (Zj 13,16-18)

Buďte moudří a nenechejte se svést, protože: „Když se bude někdo klanět šelmě (antikristu) a jejímu obrazu a přijme znak na čelo anebo na ruku, i ten bude pít z vína hněvu Božího. A bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem.“ (Zj 14,9-10)

Pečeť antikrista, kterou si lidé dají na čelo anebo na pravou ruku, je dnes lehce realizovatelná prostřednictvím čárkovaného kódu tetovaného na tělo anebo čipu – nositele identifikačního čísla člověka. Použití jednoho i druhého je v dnešní době neodlučitelně a naplánovaně spojené s klíčovým elektronickým kódem 666.

Čárkový kód člověka anebo implantovaný čip bude nevyhnutelný při pohybu v sociálních strukturách státu, školství, medicíně, kultuře, obchodu, dopravě, bankovnictví atd., neboť bude nositelem všech potřebných informací, např. zdravotního a penzijního pojištění, bankovního konta, zdravotních karet, pracovního poměru…

Dnes už desetitisíce lidí používají systém RFID nebo „VeriChip“ v medicíně, v byznysu, kriminalistice, cestovních pasech, „smart card“ atd. Je jednoduché sloučit všechny tyto informace do jednoho jediného čipu implantovaného na ruku člověka a státním zákonem nařídit čipování obyvatelstva.

Z lidského hlediska je implantování čipů nehumánním a nepřípustným narušováním základních lidských práv. Čip implantovaný na ruku:

- zbavuje člověka soukromí, osobní svobody, práva na sebeurčení;

- prostřednictvím nové technologie se v nepovolaných rukou kdykoli stane nástrojem na ovlivňování funkcí životně důležitých orgánů až po jejich úplné vyřazení, tzn. elektronická vražda;

- nové technologie umožňují manipulaci vůle a myšlení člověka. Čip se kdykoli stane prostředníkem takovéto manipulace, která činí z člověka médium lidí, kteří ovládají čip, a to je zločin;

- RFID čipy i nově vyvinuté čipy umožňují elektronickou kontrolu každého pohybu nositele čipu a jeho identifikaci. Tato metoda byla dodnes používaná jen v případě zločinců;

- umožňuje totální kontrolu osobního života, např. co kupuje, kde kupuje, kam cestuje, s kým se stýká, jakých akcí se účastní, ...

Používáním čipů, identifikačních čísel, národních a nadnárodních registrů osobních údajů všeho druhu se extrémně narušuje národní bezpečnost jednotlivých států a na prvním místě osobní bezpečnost jedinců. Extrémnímu nebezpečí budou vystaveni lidé patřící k různým etnickým, národním, rasovým, náboženským a ideologickým skupinám. Protože používání klíčového kódového čísla 666 nebylo vedením EU zrušeno, je evidentní, že jde o ideologické používání tohoto antikristovského symbolu, který má ovlivnit osobní život stamilionů lidí. Ze strany EU jde o náboženskou diskriminaci a nerespektování křesťanských duchovních hodnot.

V nacistickém Německu gestapo skrze kontrolu lidí, vedení registrů osobních údajů etnických a náboženských skupin připravilo o život miliony lidí v koncentračních táborech. Ptáme se: Kam směřuje používání elektronické kontroly obyvatelstva skrze čipy, RFID systémy, satelity, národní a nadnárodní registry osobních údajů, které nejsou schopné zaručit bezpečnou ochranu těchto údajů? V rukách koho budou tyto novodobé elektronické koncentrační tábory? Kdo bude mít kontrolu nad zdravotním stavem, vůlí a myšlením jedinců skrze nové technologie? Kdo bude tím vrahem, který bude elektronicky ničit životy jemu nepohodlných lidí? Boží slovo dává odpověď ve 2. kapitole druhého listu Soluňanům: Člověk, který obdrží politickou moc na celém světě, bude úplně posedlý ďáblem (toto je antikrist). Proto se nazývá syn zatracení, kterého Pán Ježíš zničí dechem svých úst.

Vyslovujeme poděkování těm mnichům Kyjevopečerské lávry, kněžím i věřícím pravoslavné církve, kteří ve dnech 29.6.-2.7.2010 a 6.7.-9.7.2010 po celé dny manifestovali před budovou Parlamentu v Kyjevě. Těchto asi 3000 věřících se modlilo, zpívalo nábožné písně a s vírou obcházelo Parlament s úmyslem, aby plánovaný systém čipů nebyl občanům Ukrajiny vnucován prostřednictvím zákonodárství. Kéž tento jejich krok víry přinese pozitivní ovoce pro celou Ukrajinu.

Tolik stručně o čipech a o číslu antikrista.

Apoštolské povolání, které jsme obdrželi od našeho Pána Ježíše Krista, a Jeho Svatý Duch nás pohnuli k tomu, abychom vás jako pastýři upozornili, že ten čas už je tu.

biskupové UPHKC
+ Samuel OSBMr
+ Markian OSBMr
+ Metoděj OSBMr
+ Eliáš OSBMr

Lvov, 7.7. 2010


Svátek narození sv. Jana Křtitele


Kopie:
- Poslancům Parlamentu Ruska
- Poslancům Parlamentu Ukrajiny
- Pravoslavným biskupům Ukrajiny a Ruska

 


Strana 3 z 39

Reklama

Banner

Anketa

Věříte , že Ježíš Kristus je Boží syn ?