Test

Články
Vláda médií a boj o lidskou svobodu. PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Neděle, 22 Srpen 2010 15:17
Vláda médií a boj o lidskou svobodu. Rozhovor s Petrem Hájkem
Autor: Michal Semín 
Ilustrace

Sdělovací prostředky Váš profesní život provázejí mnoho let. Působil jste jako novinář i vydavatel společenského magazínu, tiskový mluvčí i mediální analytik. O světě médií pojednává i kniha Smrt ve středu, kterou jste vydal letos na jaře. Kdo knihu již četl, ví, že jste média obvinil, a jistě právem, z vytváření virtuální reality. Lze Vaši knihu chápat také jako jistý projev zpytování svědomí? Jak s odstupem doby pohlížíte na svoje působení v mediální branži?

Zpytovati svědomí je vždycky a za všech okolností správná věc. Musím nicméně říci, že ve směru, který naznačujete, mě až do vaší otázky nic takového nenapadlo. Z doby před listopadem – pracoval jsem mnoho let v časopisu Květy – jsem si dodnes nevybavil nic, za co bych se musel stydět. Ten, kdo takový problém má, by však měl svědomí pořádně pročistit. Nemyslím si totiž, že v době komunismu někdo někoho něco nutil psát. Paradoxně šlo vždy o „svobodné“ rozhodnutí těch, kdo svou prací v tehdejších médiích riskovali osobní integritu. Někteří to zvládli, jiní ne. Ale to musí každý sám za sebe, rozhodně nikoho nesoudím. No a po listopadu v Reflexu? V tom obrovském nadšení jsme ještě o virtuální realitě neměli potuchy. Primárně šlo totiž o to, dotknout se konečně reality po desetiletích virtuality. Dělali jsme to asi hodně naivně, ale s takovou usilovností, až se z Reflexu stalo cosi jako malé hnutí. A právě tehdy mě to začalo přestávat bavit. Současný Reflex je už pevně v hlavním proudu – virtualita sama. Že ovšem při své současné práci nemohu mediální virtuální svět ignorovat, pracuji s ním – a tím se svým způsobem na utváření této „nepravé reality“ spolupodílím, to je jasné. To ostatně bylo také jedním z motivů pro Smrt ve středu. Chtěl jsem tento obludný svět přiblížit čtenáři a tím mu napomoci nejen v orientaci, ale také mu dát do hlavy jistý návod k obraně před všudypřítomnou nekontrolovanou mocí médií.

Tvrdíte, že dnešní době vládnou média. Rozhodují o tom, jaké války a pod jakými prapory se povedou, co je dobré a co zlé, jak se oblékat, živit i myslet. Proto Vy i jiní kritici hovoříte o éře médiokracie. Copak ale média reprezentují nějaký společný zájem či jednotící ideologii? Existuje něco jako centrum mediální moci? Nebo je to spíše tak, že média vládnou jen na oko, a ve skutečnosti slouží jen jako prostředek k získání či posílení moci těch, kteří na ně mají vliv?

Odpověď na takovou otázku by vydala na další knížku. Něco jsem však už myslím ve Smrti ve středu naznačil. Stručně řečeno: Ano, média mají společný zájem, jednotící ideologii, i když v obecné podobě jde o zájem a ideologii spíše implicitní. Nejde v ní o nic jiného, než oč jde ve veřejném prostoru stále. O moc, o peníze, o vliv na chování, myšlení a jednání stamiliónů lidí. Politické a ekonomické cíle se v čase proměňují, ale princip zůstává – ovládat, a tím vládnout. Nepředstavujme si však, že někde stojí mrakodrap instituce „vládců“ mediálního světa. To by vlastně bylo ještě docela dobré, protože strukturované, uchopitelné – a pojednatelné. V dnešní podobě věčné bitvy o lidskou svobodu je však „nepřítel“ velmi nejednoznačný, rozptýlený do statisíců položek, technologií a žánrů. Nicméně takzvaná globalizace, jinými slovy planetární monopolizace různých odvětví hospodářství a politiky, je nakročením k radikální koncentraci mediálního kartelu do nové, vyšší podoby. Je iluzí, že internet je něčím jiným. Naopak. Podívejte se na všechny ty „facebooky“, kde lidé dobrovolně, naivně a s nadšením dávají k dispozici svá nejcennější osobní data – a žijí v představě, že „jen tak“ komunikují.  Média se skutečnou komunikací dávno nemají co dělat.  Jsou metastázemi bujícího problému západní civilizace. Tím je její oddělení od přirozeného světa, od Boha. Nic menšího v tom nevidím.

Nedávno jsem s dětmi sledoval oblíbený film svého dětství Tajuplný ostrov podle románu Julesa Vernea. V tomto tak typickém osvícenském příběhu vystupuje postava čestného novináře Gedeona Spilleta, pro něhož jsou média nástrojem emancipace od závislosti na autoritách a symbolem svobody přijímat a šířit informace o světě, v němž žijeme. Kolik takových Spilletů jste za dobu svého působení v médiích potkal?

Mám s verneovkami problém, přestože jsem je přečetl všechny. Je to obdobný problém jako s Rudyardem Kiplingem či Ondřejem Sekorou a mnoha jim podobným. Jejich díla nejen předznamenávala, ale aktivně se podílela na dnešním maléru západní civilizace. Jules Verne s jeho vírou v neomezenost lidských technických a technologických schopností,  které měly přinést pozemský ráj, stvořený lidskýma rukama. Oba další jmenovaní pak v podobném étosu vedli celé generace k destrukci individuality, k mýtickému zbožštění všeho kolektivního a kolektivistického. Jsou to v širokém žánrovém rejstříku svého druhu utopie, které měly svého času podobný dosah jako dnešní většinová produkce Hollywoodu a spol. Romantické kulisy jsou základem Potěmkinových vesnic, které dnes tak soustavně dobudovávají média. Gedeon Spillet je nesmysl. Čestní a pravdě oddaní lidé však nepochybně fungují ve všech profesích. V nich je naděje, že i tento současný pokus o zotročení světa po tisící první selže.

Jak jsou na tom podle Vás česká masmédia? Podléhají stejným nešvarům jako média zahraniční?

Ve své většině jsou již „globalizovaná“. Pod prapory jimi zjeveného Dobra se nás pokoušejí vést ke světlým zítřkům nových Utopií typu Evropská unie, pracují pro ty, kdo chtějí z veřejných prostředků získat astronomické částky prostřednictvím absurdit typu globální oteplování a tak dále. V tom se nijak od svých „vzorů“ již neliší. Úspěšně nás straší „katastrofami“ údajných přicházejících pandémií, jako jsou všechny ty ptačí či prasečí chřipky nebo nemoci šílených krav. Činí tak nejen v zájmu farmaceutického průmyslu, který je z hlediska světové ekonomiky již mocnější než zbrojení, nebo aby změnila spotřebitelské chování. Chtějí nás také bavit – a strašení je jednou z nejoblíbenějších lidových zábav. Přesto však „regionální odlišnosti“ v českým médiích zaznamenat lze. Je to dáno jejich totální oddaností smutnému pravdoláskovskému světu Václava Havla a spol., který má v politickém zaměření českých médií absolutně dominantní postavení. Proto jsou česká média ještě o stupeň absurdnější, demonstrativně nevzdělanější a netolerantnější než běžný zahraniční průměr. Ale myslím, že tyto nedostatky již brzy překonají a zařadí se nerozpoznatelně do hlavního šiku. Donutí je k tomu technologie i stádní panevropská filosofie jejich zahraničních, především německých, majitelů.

Hraje nějaký politický význam právě tato skutečnost, že mnoho českých médií je v rukou zahraničních vlastníků?

Na počátku devadesátých let jsem si to nemyslel. Dnes vím, že to byl omyl. Má to zásadní význam – jak jsem o tom již mluvil. To, že jde převážně o německé majitele, má „lokální“ důsledek, že jsme již opět součástí německého zájmového prostoru, jako tomu bylo před rokem 1918, před  opětovnou konstitucí moderního českého státu.  Ten je nyní opět v troskách, ačkoli jeho formální zbytky nadále existují. Ve skutečnosti však již jsou pouze regionem uvnitř novorozeného evropského superstátu, ovládaného kondominiem Německo – Francie, jež je řízeno Německem. Jsem přesvědčen, že kdyby majitelé českých médií pocházeli většinově například z anglosaského světa, bylo by to tady o pár stupňů jinak. Že by ale média mohla zůstat v českých rukou, vylučuji.

Co si myslíte o povaze a významu tzv. veřejnoprávních médií? Tvrdí, že nejsou ani soukromé, ani státní, že zastupují zájmy celé společnosti. Je to pravda, nebo tu jsme svědky toho, jak tato média fabulují nikoli o vnějším světě, ale o sobě samých?

Veřejnoprávní média jsou ve skutečnosti média v družstevním vlastnictví jejich zaměstnanců, na jejichž výběr má aktuální politická moc vliv prostřednictvím tzv. rad a za to tomuto družstvu odvádějí občané povinně část svých daní. Kromě toho, že tak vzniká na mediálním trhu výrazná nerovnost mezi „soutěžícími“ médii, protože konkurence miliardové přísuny od daňových poplatníků nemá, jsme tak svědky přímo klasické ukázky mediální mystifikace. Nelze totiž „zastupovat zájmy celé společnosti“, protože takové zájmy z definice neexistují. Politické strany jsou ve společnosti proto, že artikulují obvykle protikladné zájmy různých skupin ve veřejném prostoru. Neznám nic jako „celospolečenský zájem“. To je čistý bolševický termín. Ani samotná existence státu to není – jak vidíme na rozdělení společnosti v tématu Evropské unie. Média mají být buď státní – tedy napojená nezakrytě na státní rozpočet, bez reklam a dalších finančních zdrojů –, anebo soukromá. Všechno ostatní je podvod. A co je založeno jako podvod, bude se podvodně i chovat. A chová se tak.

Čtenářům Te Deum jistě působí radost, že jste se stal před cca dvěma roky katolíkem. Předpokládám, že to mělo vliv i na to, jak dnes pohlížíte na svět, a sice nikoli jen svět médií. Jaký vliv měl dar víry na psaní Vaší knihy?

Obrovský, zásadní, určující. Jako na všechno, co činím. Je to nikdy nedocenitelná milost a požehnání.

Jste jedním z nejbližších spolupracovníků prezidenta Václava Klause. Aniž bych chtěl jakkoli snižovat vlastní hodnotu či význam knihy Smrt ve středu, asi nelze popřít, že bez výše uvedené skutečnosti byste se nestal terčem tak nelítostné mediální kampaně. Jak tyto kritiky vnímáte? Co přínosného jste si z nich odnesl?

Je to určitě tak, jak říkáte. V pozadí všech těch útoků je bezpochyby zacílení na Václava Klause a pokus skandalizovat také jeho okolí. Vytvořit ve veřejnosti dojem, že dnešní „Hrad“ je rejdištěm nějakých polobláznů, excentriků, ruských špiónů a tak dále, čili, jak se ještě před dvaceti lety říkalo, „nepřátel lidu“. Proto po té knize média tak vystartovala, aniž ji kdokoli z první linie útočníků četl. Zastřelovací palba začala nedlouho předtím, když jsem v běžné přednášce Centra pro ekonomiku a politiku k darwinovskému výročí odmítl bludnou a v podstatě již dávno vyvrácenou evoluční teorii, jejíž šiřitelé se spolu s Marxem již sto padesát let snaží také její pomocí rozbít biblické poselství o stvoření světa a člověka. Vzhledem k tomu, že moji kritici o knize vlastně mluvit nemohli, protože ji nečetli, těžko jsem je mohl za kritiky považovat. Ale odnesl jsem si cenný poznatek, že ještě není vše ztraceno. Záplava dopisů a mailů od mých skutečných čtenářů mě přesvědčila, že média ještě zdaleka nejsou tak vševládná, jak se sama domnívají. Že existuje – a vždy bude existovat – výrazná menšina, která má svůj rozum, své zkušenosti.  A není nepodstatné, že naprostá většina z této menšiny Boha neztratila a Bůh neztratil je.

Časopis Te Deum je také médium. Co o něm jako kritik sdělovacích prostředků soudíte? A je něco, co byste rád našim čtenářům vzkázal?

Te Deum pokládám za jeden z mála časopisů, které mají budoucnost. Už proto, že je přesně zacílen k jasně definovanému čtenářskému okruhu. Obecně si myslím, že z tištěných médií právě tato zůstanou, až ostatní pohltí elektronická vlna. Časopisy s delší periodicitou, podobně jako třeba brněnské Kontexty, které se zrodily z Revue politika, či právě Te Deum, se mohou hlouběji nořit do témat, neposkakovat klipovitě po povrchu jevů a dějů, ale skutečně se čtenáři komunikovat. Děláte dobrou práci, jejíž náročnost si umím představit, a proto smekám klobouk. Zvláště když beru v úvahu skromné finanční zázemí. A jestli bych chtěl čtenářům něco vzkázat? To jediné, co má smysl:  Přání pevné víry a hojnost Božího požehnání. Když toto platí, řečeno volně s Georgem Orwellem, vše ostatní následuje. Média nemédia.

Otázky kladl Michal Semín.

Petr Hájek – novinář a spisovatel, bývalý tiskový mluvčí prezidenta republiky Václava Klause, v současné době zastává úřad ředitele tiskového odboru kanceláře prezidenta. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. V osmdesátých letech působil jako reportér v společenském týdeníku Květy. V roce 1991 spoluzakládal společenský týdeník Reflex a byl jeho šéfredaktorem. Je rovněž autorem řady knih, mj. Areál snů, Vlídná past, Svět je na rozvod a Smrt ve středu.

 
Recese plní ordinace psychiatrů PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Čtvrtek, 12 Srpen 2010 19:25

Recese plní ordinace psychiatrů

Přišli o práci a nemohou najít jinou. Jsou proto podráždění, špatně spí a hádají se s partnerem.

Právě s takovými problémy se na české psychiatry obrací stále více lidí. Chodí sem ti, které už ekonomická krize přímo postihla, ale i tací, kteří mají "jen" strach z budoucnosti.

Pacienty s problémy kvůli krizi hlásí lékaři z celého Česka, nejvíce ale z oblastí postižených propouštěním.

Nejvíc deprese je tam, kde se propouští

"Všichni máme narvané ordinace, zhruba čtvrtina pacientů je postižených krizí," přiznal už na přelomu roku karlovarský psychiatr Jiří Bartoš.

"Každý, kdo pracuje v našem oboru, potvrdí, že se zvýšil podíl lidí, kteří vyhledávají pomoc v souvislosti se ztrátou zaměstnání, se zhoršenou životní úrovní rodiny nebo nucenými zhoršenými bytovými podmínkami," potvrdila také psychiatrička Eva De La Hozová ze Vsetína.

Oba mají ordinace v oblastech, kde lidé zažili několik vln propouštění. Například ve Vsetíně přišlo jen za první tři měsíce letošního roku o práci 3654 lidí. A míra nezaměstnanosti se vyšplhala na 10,2 procenta.

Řada lidí v regionu se proto podle odborníků cítí pod obrovským tlakem.

Láhev alkoholu nebo půjčka

"Ztráta zaměstnání, ale i obavy ze ztráty zaměstnání jsou výraznými stresovými faktory," popisuje De La Hozová. Pokud se k tomu přidá některý z dalších problémů, byť i menších, může to podle ní vyústit až v poruchu. V ohrožení jsou přitom i lidé, kteří dřív nikdy žádné psychické problémy neměli.

"Trpí úzkostmi, obavami z budoucnosti a pocity beznaděje," přibližuje odbornice. Snižuje se jim sebevědomí, propadají pasivitě a rezignaci. "To se může negativně odrazit i na mezilidských vztazích. A to jak na pracovišti, tak v rodinách," dodává.

Řada lidí pak podle ní sahá po lahvi s alkoholem, nebo se uchyluje k hazardním hrám. Další klienti "řeší" svou obtížnou finanční situaci krátkozrace nevýhodnými půjčkami.

Ředitel psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích Martin Holý proto lidem doporučuje znovu si uspořádat hodnotový žebříček. Především uvědomit si, co je pro ně v životě nejdůležitější. Lidé by se také neměli nechat převálcovat představou, že finanční krize všechny smete.

"Lidé by se měli zaměřit na jednotlivé problémy a řešit jeden po druhém. Rozdělit si všechno na menší kousky, se kterými si poradí," řekl Holý.

Pokud už se ocitnou bez práce, měli by lidé dodržovat běžný denní režim a pokračovat v koníčcích. Měli by se také snažit nebýt sami.

Psychiatři také doporučili lidem plánovat rodinný rozpočet tak, aby se v něm vždycky našla nějaká rezerva. "Ekonomové radí mít zhruba tři měsíční platy," uvedl Holý.

 
Ekonomika PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Úterý, 10 Srpen 2010 14:19
 Ekonomika.

Toto slovo je omíláno ze všech stran, především těmi, kteří je hlásají jako údajnou normu, která snad vznikla ještě dříve, než život na planetě a bez ní by se prý život neobešel.

Výzkum politika se zabýval úplně vším a to na celé planetě, jak již bylo v předchozích článcích uvedeno a pochopitelně i tzv. ekonomika neunikla pozornosti, protože ve své aplikaci, ale i svou podstatou, je...paradoxem.

A výsledná je vždy paradox, kdy dluh je prosperitou a krach cílem.

Tato výsledná někdy vzniká okamžitě a někdy vzniká i desítky let, ale nakonec vždy vznikne, protože jak již bylo uvedeno, tak základem ekonomiky je paradox, který postavil údajný obor ekonomika do zcela jiné podoby a to do obecně nebezpečné podoby jako:

Širokospektrální trestný čin, který se generačním řetězcem zdokonaluje jako výsledná trestného činu ohrožení zdravého a mravního vývoje cizího dítěte!

To není nadneseno, ale skutečnost, která je viditelná pro každého, kdo není postižen žádnou z mutací duševní poruchy ztráta vnímání reality.

Obecně nebezpečné nemoci.

Po prostudování tzv. ekonomiky se potvrdilo to, že když něco vymyslí blázen, tak zákonitě to má bláznivý průběh a ještě bláznivější konec.

Nejhorší na tom je to, že na to vždy doplatí ti, kteří za to vůbec nemohou a jsou ve skutečností   o b ě t m i    ekonomiky a to oběti tohoto druhu:

1)Uvedení jiné osoby do nouze.

2)Uvedení jiné osoby do bezvýchodné situace.

3)Spoluúčast ne sebevraždě uvedením jiné osoby do bezvýchodné situace.

4)Úkladná vražda cizího dítěte přes druhou osobu uvedením druhé osoby do bezvýchodné situace jako oběť trestného činu spoluúčasti na sebevraždě, kdy tato oběť vytvořila konečnou oběť...své dítě!

     Toto je pouze zlomek všech trestných činů, které vytváří ekonomika jako údajný...obor!

Ukázalo se totiž, že je navíc aktivátorem negativní generační řetězové reakce -a aby to nebylo málo, tak motivátorem k trestné činnosti a to dokonce už u dětí!

Paradox, který je základem údajného oboru, vytváří řetěz následných paradoxů, které jsou pro formu života:

Obecně nebezpečné!

To není nadneseno, ale realita, která se naplňuje a je viditelná i pro slepého.

Takže...

Jak je to tedy s tou ekonomikou?

No...ekonomika:

1) Není obor a nikdy nebyla!

2) Nikdy nebude!

3) Je produktem duševní poruchy, která je obecně nebezpečná!

4)Ohrožuje vývoj živočišné formy a to i v oblasti psychiky(deformuje ji generačním řetězcem do extrémní podoby)!

5) S logickým peněžnictvím nemá vůbec nic společného a je k němu paradoxem!

 6) Způsobuje kolaps formy života, je zdrojem extrémů a trvalé nestability, což u logického peněžnictví neexistuje(tam neexistuje ani trestný čin daně a trestný čin poplatek a další trestné činy- viz nájem a pod.).

          A tak, vedle trestného činu ekonomika, vznikla i duševní porucha ekonomika.

Obecně nebezpečná nemoc, která se generačním řetězcem zdokonaluje(k horšímu) na vymyšlených fakultách bláznů a stala se další příčinou neřešitelnosti Velkého problému(viz článek o pokračování Velkého chaosu).

Ale stačí davová sugesce na formu života a parazitní příživníci najednou z trestného činu udělají...obor!

A vznikl Cech Zlodějů firmy Politik s.r.o.

Je tomu tak.

Takže žádní experti, žádní odborníci, žádní specialisté na ekonomiku, ale obyčejní trestně činní podvodníci a  profesoři či dokonce ...vědci?

No...to už vůbec NE!!...

To by museli znát:

Logické peněžnictví!

To je na zcela jiné bázi a je podmíněno logickými mechanismy, což nyní neexistuje a s těmito trestně činnými pacienty nikdy existovat nebude...

 
7 z 10 křesťanských domácností v USA se vyhýbá dluhům PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Čtvrtek, 29 Červenec 2010 15:50

7 z 10 křesťanských domácností v USA se vyhýbá dluhům

Napsal(a): Klára Máziková, zdroj: Joshua A. Goldberg, The Christian Post

 

Zatímco američtí spotřebitelé se nadále obávají o práci a placení účtů, sedm z deseti křesťanských domácností uvádí, podle nedávno zveřejněného průzkumu, že aktivně splácí své kreditní karty každý měsíc a téměř osm z deseti křesťanských domácností tvrdí, že nadále dává deset a více procent ze svého příjmu do místního sboru a služeb.

„Je to znamení, že rostoucí počet lidí se učí aktivně snižovat a zamezovat dluhům,“ poznamenal Brian Kluth z Maximum Generosity, která vedla druhý roční výzkum „Pohled z kostelních lavic“ ve spolupráci s Christianity Today International.

Výsledky průzkumu, které vyšly v pondělí, jsou "nadějným znamením“ pro křesťanské domácnosti, tvrdí Maximum Generosity a Christianity Today International, která začátkem tohoto roku zveřejnila výsledky průzkumu „Stav podnosu“.

S odkazem na všeobecný trend by výsledky mohly být povzbudivé i pro sbory po celé zemi – téměř 40 procent z nich na začátku průzkumu ukázalo, že očekává pokles v darech a příspěvcích v roce 2009.

Po pádu burzovního trhu v říjnu 2009 zjistil průzkum „Stav podnosu“, že 29 procent sborů zažilo propad v dávání a minulý rok toto číslo vzrostlo až na 38 procent sborů.

„Několik výzkumných projektů loni ukázalo prudký pokles v dávání ve sborech a naše výzkumy v tomto roce ukazují, že se pro stále větší počet sborů situace zhoršila,“ řekl v březnu Kluth.

Maximum Generosity a Christianity Today International byly radostnější, když viděly výsledky svého nejnovějšího „Pohledu z kostelních lavic“, ale poznamenali, že existují vztahy mezi ekonomickou situací křesťanských domácností a trendem v dávání, jak o něm informovali sboroví vedoucí.

Po rozhovorech s 1029 křesťanskými domácnostmi v USA v první polovině roku 2010 zjistila Maximum Generosity a Christianity Today International, že pouze 23 procent domácností zaznamenalo v uplynulém roce vyšší příjmy. Kolem 44 procent domácností mělo příjmy stejné, 33 procent domácností zaznamenalo pokles příjmů.

I tak ale 78 procent dotazovaných uvedlo, že dále dávají deset nebo více procent ze svého příjmu místnímu sboru nebo službě.

Na otázku, kdy se toto naučily, 60 procent odpovědělo, že to bylo než dosáhli věku 30 let.

„To ukazuje, že placení desátků a štědrost začínají v mládí a stávají se celoživotním stylem,“ řekl Kluth.

Kluth zahájil projekt průzkumů „Stav podnosu“ v roce 2008. letos s ním spolupracovala Christianity Today International na druhém ročníku tohoto projektu, do něhož bylo zahrnuto více než 1000 vedoucích sborů.

...placení desátků a štědrost začínají v mládí a stávají se celoživotním stylem

Brian Kluth

Cílem výzkumu je zachytit „měřítka, statistiky a trendy, které mohou sborovým vedoucím pomoci pochopit, jak se mění ekonomická realita a jak se to odlišuje od minulosti, a také jim to může pomoci najít osvědčená řešení, když čelí stále větším finančním těžkostem“.
 
Svědectví žen po potratu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Čtvrtek, 29 Červenec 2010 12:35

Svědectví žen po potratu

Svědectví žen, které prošly utrpením umělého potratu, kladou otázku: Nepřináší právo na potrat výhody spíše mužům než ženám? Muži tak nenesou žádnou zodpovědnost, zatímco žena platí "svobodně" krutou cenu.

Někdy, když na to, co se stalo, myslím před spaním, nemůžu pak usnout, pořád brečím a vyčítám si to. Moc bych to chtěla vrátit zpět. Ale už je pozdě...

Nevím, proč jsem se tak rozhodla. Chtěla jsem si dítě nechat, ale asi mě ovlivnilo okolí a strach.

Všichni kolem chtěli, abych se ho vzdala. Každý den brečím. Jsem psychicky úplně na dně. Nevím, jak se s tím mám vypořádat. Pořád si představuji, jak mu asi muselo být, když ho zabíjeli. Budu si to vyčítat celý život.

Myslím, že se toho pocitu nezbavím nikdy. A mé tělo to asi taky cítilo, protože z narkózy mě probral můj vlastní vzlykot.

Vše bylo na mě strašně rychlé. Doktor mi dal na rozmyšlení pouze den. Myslím, že kdyby mi okolí dalo prostor a bylo více času, tak bych ten zákrok nepodstoupila.

Když už jsem zase mohla žít normálně, zjistila jsem, že to nějak nejde. Moje deprese se prohlubují. Žiju v neustálém strachu… Přestaly mě bavit činnosti, které jsem před tím dělala ráda, najednou pro mě ztratilo smysl je vykonávat. Prostě jsem ztratila chuť žít.

Cítím se strašně sama, obviňuji přítele, že mě tam nechal jít, obviňuji rodiče, že mě při rozhodování nepodpořili, a nejvíc obviňuji sama sebe, že jsem nebyla dost silná...
 


Strana 4 z 39

Reklama

Banner

Anketa

Věříte , že Ježíš Kristus je Boží syn ?