Test

Články
NEPŘÍJEMNÉ CITY PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 08 Červenec 2009 09:22

NEPŘÍJEMNÉ CITY

Stejně jako v případě tělesné bolesti existuje i v oblasti citů široký rejstřík obtěžujících a nepříjemných citových stavů a pocitů, které nepřijímáme a od nichž zůstáváme odříznuti. To je často příčinou základní rozštěpenosti naší mysli a mohou se tak vytvářet hluboké psychologické konflikty v našem životě. Pocity zranitelnosti, osamělosti, nepohody, úzkosti k nám čas od času přicházejí coby součást životní zkušenosti. Jak často však jmenované pocity přijímáme?

Máme ve zvyku na nepříjemné emoční stavy reagovat stejný způsobem jako na nepříjemné vjemy tělesné. Když například vyvstane pocit osamělosti, nepřijímáme jej. Pociťujeme vůči němu odpor, zavrhneme jej a snažíme se od něj oddálit. Kolik z toho, co v životě děláme, je jednoduše snahou vyhnout se osamělosti či nudě. Neochota být s danou zkušeností a zažít ji plně nás vždy vede k natahování se a k uchopování něčeho jiného. O kolik jednodušší by bylo prostě si dané pocity připustit a nechat je vyvstávat a pomíjet bez vzdorování či odporu.

Jedním z nejobtížnějších emočních stavů, s kterým se setkáváme, je pocit nebezpečí, zranitelnosti. Co by bylo, kdybychom se naprosto otevřeli? Domníváme se, že kdyby nás ostatní spatřili takové, jak se sami známe, nemilovali by nás či nerespektovali, že by nás ostře odsoudili, že bychom ztratili všechny své přátele. Strach plynoucí ze zranitelnosti nás vede k tomu, že si vytváříme jistý obraz sebe, kterým se světu prezentujeme, a to takový obraz, o němž doufáme, že bude přijat a milován. Onen obraz stavíme vně před sebe, zatímco temné, zamžené a nepřijatelné stránky nás samých se ukrývají za ním.

Když prozkoumáme strach z toho, že nás budou druzí odsuzovat, že nás nebudou přijímat, zjistíme, že prožívaný strach nemusí mít původně co dělat s druhými lidmi; místo toho souvisí s naší neochotou zakoušet jisté pocity a emoce. Jsme to my, kdo sami sebe odsuzujeme, nepřijímáme se a nemáme rádi.

Jestliže se nám povede umožnit si procítit zranitelnost a nebezpečí v okamžiku, kdy vyvstávají, jestliže dokážeme být sami sebou bez jakéhokoliv předstírání, nalezneme velkou vnitřní sílu. Nastane to přesně v ten okamžik, kdy připustíme svou stinnou stránku, kterou jsme před sebou ukrývali a udržovali v tajnosti jako pod brněním. Pak můžeme vydechnout poněkud volněji. Začneme otevírat dveře soucitu vůči sobě i vůči lidským poměrům.

 
Destruktivní agresivita PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 08 Červenec 2009 09:13

Destruktivní agresivita

Porušování sociálních norem je u agresivního chování spojeno s násilným omezováním základních práv ostatních. Agresivní jednání lze interpretovat jako prostředek k uspokojování potřeby – získání něčeho žádoucího, sebeprosazení, k dosažení obecně přijatelného cíle, jindy je cíl agresivního jednání problematický (ovládání ostatních). Vzácněji jde o potřebu agresivního jednání kdy je samo násilí cílem ( týrání ostatních).

Agresor je obyčejně fyzicky zdatný a silný, ale neukázněný, s potřebou se předvádět a dokazovat svou převahu nad ostatními, bývá necitlivý a bezohledný. Nemívá dostatečně vyvinuté svědomí a za své chování se necítí vinen. Tendence k agresi je spojena s podezíravostí vůči okolí, projikuje do ostatních svoje vlastní postoje a sklony ubližovat druhým – podezírá je z toho, co má tendenci dělat sám. Agresivně se projevuje již od raného věku, a to generalizovaně.

Změna v hodnocení oběti – dochází tendenci klasifikovat oběť jako méněcennou bytost, pro niž platí jiná pravidla, dochází přesouvání zodpovědnosti za šikanu na oběť. Šikanovaná oběť má často nějaký handicap. Bývají to tiché, plaché, úzkostné a nejisté děti s nízkým sebevědomím. Jsou zvyklé se podřizovat, většinou jsou fyzicky slabé a neobratné, nápadného zevnějšku. V rodinném prostředí jde někdy o zvýšenou úzkostnost matek a z ní vyplývající nedostatečné vedení k samostatnosti a sebeprosazení.

Tendenci k agresivitě vůči přecitlivělým, úzkostným, nejistým a sociálně neatraktivním jedincům lze vysvětlit pomocí mechanismu přenosu. Dítě takové vlastnosti odmítá, přenos spočívá v tom, že to, co chce dítě potlačit u sebe trestá u jiných.

Rodiče šikanujících dětí bývají k agresivnějšímu jednání tolerantnější a sami ve výchově užívají tělesné tresty. Váží si více násilného řešení problémů než jiných způsobů řešení, jejich děti nemají dostatečné citové zázemí, ale mají zkušenosti s negativním postojem rodičů – nezájem, odmítání až nenávist.

Varianty šikany

Šikana skrytá – ostrakizace, která se projevuje pouze sociální izolací a vyloučením oběti ze skupiny vrstevníků.

Šikana zjevná

Fyzické násilí a ponižování – strkání, bití …

Psychické ponižování a vydírání – nucení ke svlékání, k posluze, nadávání…

Destruktivní aktivity zaměřené na majetek oběti – braní a ničení věcí, šatstva

Šikana je vždy záležitostí celé skupiny. Jejím důsledkem je deformace sociálních vztahů, hierarchie rolí a postojů k normám. Nebyla by možná, kdyby ji zbývající členové skupiny odmítli. Značným problémem je společenská tolerance šikany a její bagatelizování. Problémem na všech věkových úrovních je nepříznivé hodnocení oběti, kterou bývá nesympatický jedinec s malou prestiží. Vztah k obětem šikany proto bývá ambivalentní, nejčastěji jde o kombinaci soucitu a pohrdání.

Šikana se stala součástí skupinových sociálních norem např. v armádě. Zde mívá charakter rituálu, který je přehlížen nebo tolerován.

Šikana je projevem zneužití moci, kterou jedinec svým postavením získal. Rizikovým faktorem, který zvyšuje výskyt šikany je anticipace beztrestnosti, agresor se neobává trestu, ví, že si šikanu málokdo troufne řešit.

 
Pozor psychopati ! - ne , lidé s poruchou osobnosti PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 08 Červenec 2009 08:19

Pozor psychopati ! - ne , lidé s poruchou osobnosti

 

Poruchy osobnosti

Některé z těchto stavů a vzorců chování se objevují časně v průběhu individuálního vývoje jako výsledek konstitucionálních faktorů a sociálních zkušeností, jiné se získávají později v životě. Představují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště utváří vztahy k druhým. Takové vzorce chování jsou stabilní a zahrnují různé oblasti chování a psychologických projevů. Jsou často, i když ne vždy, sdruženy se subjektivní tísní a problémy v adaptivní společenské aktivitě a v dosahování žádoucích cílů. Poruchy osobnosti se liší od změny osobnosti dobou a způsobem jejich vzniku. Jsou to vývojové stavy, které se objevují v dětství nebo dospívání a pokračují do dospělosti. Naproti tomu je změna osobnosti získaná obvykle během dospělosti jako následek těžkých nebo dlouhotrvajících stresů, extrémního prostředí deprivace, vážných psychiatrických poruch nebo onemocnění a poškození mozku. Hodnocení by se mělo opírat o co nejvíce zdrojů informací, často se vyžaduje více než jeden rozhovor a shromáždění anamnestických údajů od dalších osob.

Specifické poruchy osobnosti

Specifická porucha osobnosti je těžké narušení v charakterové skladbě a tendencích chování jedince, zahrnující obvykle několik oblastí osobnosti. Téměř vždy je sdružena se závažným osobním a sociálním selháním. Porucha osobnosti se obvykle objevuje v pozdním dětství nebo adolescenci a pokračuje v projevech do dospělosti. Specifická porucha osobnosti se projevuje disharmonickými postoji a chováním. Odlišná je afektivita, vzrušivost, impulzivita, způ

soby vnímání, myšlení a styl vztahů k ostatním lidem. Abnormální vzorec chování je trvalý, dlouhodobý a není omezen na epizody duševního onemocnění, ovlivňuje celou osobnost. Tyto projevy se vždy objevují během dětství nebo dospívání a pokračují do dospělosti, porucha vede ke značné osobní nepohodě a sdružena s významným zhoršením výkonu jak v zaměstnání, tak ve společenské oblasti.

Paranoidní porucha osobnosti

Nadmě
rná citlivost k odstrkování, bezpráví, zlehčování a odbytí, tendence k trvalé zášti, odmítání odpustit urážky, uražená ješitnost, podezřívavost a sklon překrucovat a chybně interpretovat neutrální nebo přátelské akce druhých jako nepřátelské nebo pohrdavé, bojovný a úporný smyslem pro osobní práva bez ohledu na bezprostřední situaci, opakované a neoprávněné podezříváním, pokud jde o sexuální věrnost manželského nebo jiného sexuálního partnera, sklon ke zdůrazňování důležitosti vlastní osoby, projevující se trvalým vztahováním všeho ke svému já, zabývání se nepodloženým „konspiračním“ vysvětlováním událostí kolem sebe nebo ve světě vůbec.

Schizoidní porucha osobnosti

Málo č
inností skýtá potěšení, emoční chlad, odstup nebo oploštělá afektivita, omezená schopnost vyjadřovat vřelé, něžné city nebo zlobu vůči jiným lidem, zjevná lhostejnost ke chvále a kritice, malý zájem o sexuální zážitky s jinou osobou, upřednostňování samotářských činností, nadměrné fantazírování a introspekce, nedostatek blízkých přátel nebo důvěrných vztahů a nedostatek touhy po takových vztazích, výrazná necitlivost pro převládající společenské normy a konvence.

Dissociální porucha osobnosti

Porucha osobnosti, která vyvolává pozornost vzhledem k vážné nerovnováze mezi chováním a společ
enskými normami. Je charakterizována těmito rysy: nelítostný nezájem o city druhých, trvalá nezodpovědnost a bezohlednost vůči společenským normám, pravidlům a závazkům, neschopnost udržet trvalé vztahy při schopnosti je vytvářet, velmi nízká tolerance k frustraci a nízký práh pro uvolnění agrese, včetně násilí, neschopnost zakoušet vinu a poučit se ze zkušenosti, zvláště z trestu, výrazné tendence ke svádění viny na jiné nebo poskytování racionalizací pro chování, které jedince přivádí do konfliktů se společností. Může být přítomna přetrvávající iritabilita.

Emočně nestabilní porucha osobnosti Porucha osobnosti, u které je výrazná tendence jednat impulzivně

bez uvážení následků, spolu s afektivní nestálostí. Schopnost plánovat dopředu může být minimální. Výbuchy silné zlosti mohou často vést k násilí nebo „explozivnímu chování“. Ty se vyvolají snadno, když jiní impulzivní jednání kritizují nebo se proti němu staví. Jsou specifikovány dvě varianty této poruchy osobnosti a obě se projevují impulzivitou a nedostatkem sebekontroly.

Impulzivní typ

Hraniční typ

Histriónská porucha osobnosti Porucha osobnosti charakterizovaná sebedramatizací, teatrálností, př

ehnaným projevem emocí, sugestibilitou snadno ovlivnitelnou jinými lidmi nebo okolnostmi, mělkou a labilní emotivitou, trvalým vyhledáváním vzrušení a ocenění druhými a činností, při kterých je dotyčný středem pozornosti, nepatřičnou svůdností ve zjevu nebo chování, nadměrným soustředěním na fyzickou přitažlivost. Přidružené rysy zahrnují egocentričnost, povolnost vůči sobě, trvalou touhu po ocenění, snadno zranitelné city a přetrvávající manipulativní chování k dosažení vlastních potřeb.

Anankastická porucha osobnosti

Porucha osobnosti charakterizovaná pocity nadmě
rných pochyb a opatrnosti, nadměrným zabýváním se detaily, pravidly, seznamy, pořádkem, organizací nebo plánem, perfekcionizmem, který je na úkor splnění úkolu, nadměrnou svědomitostí, skrupulantstvím, nevhodným zabýváním se produktivností na úkor radostí a interpersonálních vztahů, puntičkářstvím a sociální konvenčností, rigiditou a paličatostí, nerozumným vyžadováním, aby se jiní podřizovali pacientovu způsobu práce nebo nerozumným odporem vůči způsobu práce druhých, vtíravými a nevítanými myšlenkami nebo podněty.

Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti

Porucha osobnosti charakterizovaná trvalými a pronikavými pocity napě
tí a obav, přesvědčením o vlastní sociální nešikovnosti, nedostatku osobní přitažlivosti nebo podřízenosti vzhledem k jiným, nadměrným zabýváním se tím, že bude kritizován nebo odmítnut v sociálních situacích, nechutí stýkat se s lidmi, pokud není jisté, že bude oblíben, omezením v životním stylu kvůli potřebě fyzické jistoty, vyhýbání se sociálním a pracovním činnostem, které zahrnují významný mezilidský styk, a to ze strachu před kritikou, nesouhlasem či odmítnutím. Přidružené rysy zahrnují přecitlivělost na odmítnutí a kritiku.

Závislá porucha osobnosti

Porucha osobnosti charakterizovaná povzbuzováním jiných lidí nebo dovolováním jim, aby za ně
ho přebírali odpovědnost za důležitá životní rozhodnutí, podřizováním vlastních potřeb jiným osobám, na nichž je závislý, a přílišným vyhovováním jejich přáním, neochotou vznášet byť rozumné požadavky na lidi, na nichž je závislý, pocity, že není ve své kůži, když je sám, následkem přehnaných obav, že není schopen starat se sám o sebe, stálými obavami, že bude opuštěn osobu, ke které má těsný vztah a že se bude muset starat sám o sebe, omezením schopnosti dělat všední rozhodnutí bez nadměrného množství rad a ujišťování druhými. Přidružené rysy zahrnují vnímání sebe sama jako bezmocného, nekompetentního, bez životní síly.

Jiné specifické poruchy osobnosti

Zahrnuje excentrickou, nezdrženlivou, nezralou, narcistickou, pasivně
agresivní a psychoneurotickou osobnost.

Smíšené a jiné poruchy osobnosti

Tato kategorie je zaměř
ena na ty poruchy osobnosti a abnormality, které jsou často obtížné, ale nevykazují specifický soubor symptomů.

Smíšené poruchy osobnosti

S rysy ně
kolika poruch, avšak bez převažujícího souboru symptomů, který by dovolil specifičtější diagnózu. Nepříznivé změny osobnosti

Neklasifikovatelné jako F60.– nebo F62.– a považované za sekundární k hlavní diagnóze koexistující afektivní nebo úzkostné poruchy.

Aktualizováno Středa, 08 Červenec 2009 09:11
 
KDO BUDE SPASEN ? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 08 Červenec 2009 08:15

KDO BUDE SPASEN ?

Č
lok byl stvořen k obrazu Božímu, aby žil

v dokonalé harmonii, v lásce a radosti se svým

Stv
itelem. Po íchu Adama se dostal celý st

pod vládu „zlého“. O satanu je řečeno, že se stal nau

itou dobu bohem tohoto sta. Jeho panství nad

stem mu odebral Ježíš Kristus Nazaretský, kdyžho porazil a definitiv

mu odebral veškerou

autoritu nad světem. Ježíši Kristu byla dána povzk

říšení z mrtvých veškerá moc na nebi i na zemi

(Mat. 28,18). Protože ďábel je stále ješ nasvobo

, až do příchodu Ježíše Krista na zemi,

proto může ješ škodit lidem i zemi. Tuto nečistoupráci provádí z velké nenávist

i vůči Bohu i lidem.Na lidech tzáleží, jestli se rozhodnou stále

poslouchat poraženého zlého ducha, nebo se obrátí

k Ježíši Kristu svému Spasiteli. Ježíš Kristus řeklvšem lidem, kte

ří ho odmítali:

Jan 8:44 Váš otec je ďábel a vy chcete lat, coon žádá. On byl vrah od p

átku a nestál v

prav, povadž v m pravda není. Když mluví,ne

že jinak než lhát, protože je lhář
a otec lži.Toto vyjádření pobuřovalo lidi, ktí ho nenávili,

a proto Ježíše zabili. Kdyby Ježíš jen uzdravoval,

osvobozoval lidi od démo a činil zázraky vepros

ch lidstva, všichni by ho chli. Jenže On

volá lidi k pokání a k obrácení . Zná myšlení i

skutky všech lidí na
světě a ví, že ani jeden člok

není spravedlivý. Dále řekl lidem: (43)„Pr mou řeč

nechápete? Proto, že nežete snést mé slovo.

(45) Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.“Lidi pob

uje zjevená pravda. Spíše rádi

poslouchají lichocení a lži než pravdu. Proto byla

taková nenávist
vůči Ježíši Kristu, protože odhaloval

skryté íchy lidí a usvědčoval je. Kdyžj

e člok odhalen z nepravostí, cítí se ohrožen a

začne nenávit pravdu. Přesto je spousta lidí, ktích

jí slyšet pravdu a chjí znát cestu k Bohu a pro

ty je toto evangelium.

Když se
edník Filip ptal Ježíše na cestu k Bohu, On mu odpověděl:Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta,pravda i život. Nikdo neichází k Otci než skrze

mne.

Ježíš Kristus dokázal, že On má pravdu a celý s
t

žije ve lži. Svoji pravdu potvrzoval zázraky. Ježíš

je B
ůh a Bůh má moc nad přírodními zákony –

chodil po vo. Ježíš je Bůh, a proto odpouští

íchy, protože jedi Bůh může odpustit íchy.

Ježíš je Bůh, a proto ísí mrtvé, protože jedi

Bůh může vzísit mrtvé. Ježíš Kristus svým

životem dokázal, že je Bohem všemohoucím, stej

jako Jeho Otec.

Naproti tomu je satan otec lži a prohlašuje přes

opci.

Když Ježíš říká, že kdo se neobrátí a neijme Hoza svého Spasitele, skon

čí v pekle, pak ďábel

prohlašuje skrze své lidi, že peklo není.

Když Ježíš prohlásil, že nikdo nem
ůže ijít k Otci

než skrze ho, pak satan prohlašuje, že k Bohuvede mnoho cest . Duch antikris

v je s mi lidmi,

ktí odporují pravdě – Ježíši Kristu.S

t nežije v prav, protože kdyby ji našel, tak bynemusel nit politické systémy. Politické systémy

selhávají a hroutí se proto, že lidé odmítli

PRAVDU. Pán Ježíš prohlásil, že „st neže

ijmout Ducha pravdy, povadž ho nevidí ani

nezná.“ (Jan 14,17).

Ve s
větě vládne dočasně duch lži – satan, který

klame jednotlivce i celé národy. Lidé žijí spíše

v iluzích než v prav
. V televizi a v kinech se

díváme na vymyšlené příhy. Mnoho lidí žijev p

ředstavách a ve snech, které se nikdy nenaplní. Iopíjení se a braní drog je únik ze skutečnosti do

iluze.

Kdo tedy bude zachráněn?Skutky apošto

4:11 Ježíš je ten kámen, který

jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem

úhelným.

12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem

jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom

mohli být spaseni."

V Ježíšov
ě Jménu jsou lidé spaseni. To je to

jméno, které mají lidé uctívat a vyvyšovat.

Pokud lidé vyznávají jiné jméno než jméno

Ježíš, nemohou být spaseni. Protože to je to

JEDINÉ JMÉNO ZJEVENÉ LIDEM KE

SPÁSE – JEŽÍŠ KRISTUS.

1 Jan 5:12 Kdo má Syna (Ježíše Krista), má

život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.

 
Citáty - Jan Amos Komenský PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 08 Červenec 2009 08:11
Citáty - Jan Amos Komenský

Šťasten je člověk, kterého varuje cizí chyba.
Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.
Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.
Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu k míru zapomenutí utrpěných křivd.
Ten, kdo nemiluje knihu, nemiluje moudrost. Ten, kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.
Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.

 


Strana 38 z 38

Reklama

Banner

Anketa

Věříte , že Ježíš Kristus je Boží syn ?