V pohledu na události minulého století máme, jak se zdá, jasno. Společnost nezapomíná na šílený pokus o vyhlazení židovského národa a snahy o zkreslení faktů z doby druhé světové války stíhá stejně přísně, jako samotné aktéry zmíněného pokusu.

Pokud se ale jedná o dění v dnešním Izraeli, dostává se do popředí opačný přístup.                                    Například za výstavbu ochranné bariéry kolem oblasti Gaza sklidil židovský stát kritiku přes to, že bariéra přispěla ke stabilizaci bezpečnostní situace na území Izraele. Jako by nezáleželo na tom, že pásmo Gaza je ve správě organizace, která si klade za cíl likvidaci státu Izrael ?

Ukázkou takového přístupu je i letošní zabití jednoho ze spolupracovníků organizace Hamas v Dubaji. Organizace Hamas v té věci obvinila Izrael. Přes to, že dosud nebyla totožnost pachatelů prokázána, objevily se ze strany některých zemí takové reakce vůči státu Izrael, jako by Izrael za tímto činem skutečně stál.

Obdobné schéma se objevilo i v komentářích ohledně kontroly tureckého konvoje izraelskou armádou poblíž hranic teritoria židovského státu: O konvoji se v médiích opakovaně mluvilo jako o „humanitárním“, ačkoli brzy vyšlo najevo, že minimálně jedno plavidlo bylo obsazeno, mírně řečeno „nemírovými aktivisty“. Následně také vyšlo najevo, že materiál, který konvoj vezl obyvatelům Gazy, byl v podstatě nepoužitelný. Navzdory těmto skutečnostem byl Izrael za svou obrannou akci odsuzován.

Zastáváme se židovského národa směrem do minulosti, zatímco současný Izrael zůstává bez obhájce. Dívám se na to s pocitem déja vu. Znovu stejná vlna antisemitismu, která se po roce 1933 rozlila Evropou ? Ta vlna nakonec zasáhla i ty, kteří z povzdálí jen mlčky přihlíželi. A mlčení, jak víme, znamená souhlas.

Napsal : Miloš Machát