Test

Články
Empatie-schopnost vcítit se PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Neděle, 20 Červen 2010 15:21

Empatie-schopnost vcítit se

Pokud vás vaši partneři vnímají jako empatické, budou mít silný pocit, že chápete jejich prožitky z jejich úhlu pohledu. Aby se to stalo, musíte dělat následující: zaprvé, musíte sami vnitřně rozumět tomu, co vaši partneři prožívají, když s vámi hovoří. Zadruhé, své porozumění musíte svým parnerům sdělit takovým způsobem, aby nepochybovali, že vaše porozumění je přesné. Takže sice můžete sami vnitřně rozumět, co vaši partneři říkají, ale pokud jim to jasně nesdělíte, partneři vás nebudou vnímat jako empatické. Zatřetí, musíte si udržet svou pozici poradce a neangažovat se příliš citově v tom, co vám vaši partneři říkají. Říká se tomu vcítění ,,jako kdyby“, kdy se takříkajíc stavíte do role partnera , aniž byste ji hráli. Pokud si při své práci nedokážete udržet toto ,,jako kdyby“, budete riskovat vyhoření, a co je ještě důležitější, budete se nadměrně citově vázat na své partnery , což neposlouží ani jejich zdravým zájmům, ani vašim. Chceme zde zdůraznit jednu věc. Nemusíte svým partnerům vždy přesně rozumět hned od začátku, neboť tím by vznikl neužitečný perfekcionismus, který nemá s poradenstvím nic společného. Spíše musíte ukázat, že svým partnerům opravdu chcete porozumět, a své pokusy o porozumění musíte projevovat navenek takovým způsobem, aby prtneři mohli vnímat vaše přání jim porozumět a aby vás mohli opravovat, vydáte-li se špatným směrem. Pokud to děláte, pomáháte zároveň vytvořit pocit týmové spolupráce mezi vámi a vašimi partnery, což je obecně považováno za terapeutické všemi hlavními poradenskými směry.

 
New Age, psychologie a okultismus - trojský kůň v církvi PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Neděle, 20 Červen 2010 14:57

New Age, psychologie a okultismus - trojský kůň v církvi

Autorem těchto statí je známý apologeta Dave Hunt. Pochází z jeho knihy "Svod křesťanství".

VĚDA MYSLI: SPOJENÍ KŘESŤANSTVÍ A ČARODĚJNICTVÍ. Ernest Holmes založil "Církev Náboženské Vědy" (Church of Religious Science), známou též pod jménem "Věda Mysli" (Science of the Mind). Jako základ položil "Svrchované Tajemství", které "Mistři Moudrosti" prozradili Napoleonu Hillovi. Je to systém velmi příbuzný "Positivnímu Myšlení" Normana Vincenta Peale a "Myšlení Možností" Roberta Schullera. Ve skutečnosti Peale tvrdí, že Holmes z něj udělal "positivního myšlenkáře".(James Reid. "Ernest Holmes, První Náboženský Vědec" - Science of Mind publication).

V roce 1958 Holmes předpověděl: "Odstartovali jsme hnutí, které, v příštích 100 letech bude tím největším náboženským impulsem moderní doby a je předurčené zahalit celý svět. Zde je způsob, jak Holmes vysvětlil své "Svrchované Tajemství":.. Věda Mysli učí, že původní, svrchovaná, tvořivá Síla vesmíru, stvořitel veškeré hmoty, života v živých bytostech, je Kosmický Princip Reality, který je přítomný v celém vesmíru - a v každém z nás. Věda Mysli dále učí, že Člověk má běh svého života pod kontrolou...mentálním procesem, který funguje podle Univerzálního Zákona ... že my vytváříme naše zkušenosti den za dnem formou a procesem našich myšlenek. Člověk myšlením, může přinést do svých zážitků, cokoliv si přeje"... Tato nejzákladnější myšlenka starodávného čarodějnictví se pevně uchytila v moderním světe. Je základním kamenem hnutí "lidského potenciálu" a hlavním součástí "úspěchově-motivačních seminářích PMA. Stala se také hlavním "mostem", mezi Křesťanstvím a čarodějnictvím. I když je to vyjádřeno v jiných frázích, je to běžný jazyk těch, kteří - ať už vědomě či nevědomě - nahradili víru v Boha za víru v nějakou záhadnou Sílu, která může být použita naší myslí, k dosažení toho, co chceme. Norman Vincent Peale je tím nejúspěšnějším "evangelistou" síly mysli. Vysvětluje to takto: Vaše podvědomá část mysli ... má sílu, která mění přání ve skutečnosti, pakliže přání jsou dostatečně silná....

JE BŮH NĚCO JAKO PLACEBO? "Myšlení Možnosti" (myšlení možnosti) Roberta Schullera je ten samý "produkt" jako "Positive Thinking" V. Pealeho, pouze pod jinou vinětou. Schuller učí: "Věř nyní - a všeho dosáhneš" (Robert Schuller "Tough Times Never Last - But Tough People Do" Bantam Books 1984)... Paul Meyer, president "Success Motivation Institute" to vyjádřil takto:" Živě si představ, upřímně věř, horoucně si přej, nadšeně jednej a všechno se musí nevyhnutelně stát" (Mack R. Douglas: "Success Can Be Yours" -Zondervan 1977). Paul Yonggi Cho prohlašuje: "Pomocí vizualizace (představa mysli), můžete incubovat (líhnout) vaší budoucnost a vylíhnout (hatch) výsledky". Takové učení zmátlo mnoho upřímných křesťanů do představy, že "víra" je nějaká "síla", která způsobí aby se tyto věci staly, protože oni věří. A tak tu nemáme víru v Boha, ale sílu zaměřenou na Boha, která Ho nutí, udělat pro nás to či ono. On udělá to, co my věříme, že udělá! Když Ježíš řekl, při několika příležitostech: Tvá víra tě spasila (uzdravila), nemyslel tím, že tím, že věříme, uvolníme nějakou magickou sílu, ale že víra Mu otevřela dveře, aby je uzdravil. Pakliže se někdo uzdraví pouze tím, že věří v uzdravení, potom síla je v jeho mysli a Bůh je pouze placebo, které jeho víru zaktivovalo!! Pakliže všechno pracuje na základě "zákonů úspěchu", potom Bůh je zcela nepotřebný a Jeho milost zbytečná!! Potom všechno, co potřebujeme, je použít Hillovu "sílu víry"... Na motivační audio kazetě firmy Amway, to Robert Schuller shrnuje takto: Nemáte tušení, jakou sílu v sobě máte! Vy můžete přeměnit svět v cokoliv si budete přát! Ano, vy můžete změnit váš svět v cokoliv, co budete chtít!... Takové ideje jsou přijímány světem jako zdravé principy PMA a stávají se velmi populární i uvnitř církví. Na příklad: V březnu 1985, veliká evangelická kongregace "Prestonwood Baptist Church in North Dallas", v Texasu byla hostitelem první "Annual Christian Leadership Conference" (konference křesťanských vůdců). Hlavním přednášejícím byl Paul Yonggi Cho, který - povětšině přednáší dokonalé biblické učení - bohužel pomíchané s okultními idejemi o visualizace a silou mysli. Osmnáctého března s ním sdílela platformu Mary Kay Ash, zakladatelka "Mary Kay Cosmetics". Během její řeči naznačila, že se naučila některé principy úspěchu z knihy Claud Bristola. Ve skutečnosti je to klasická ukázka základního okultismu, který se nabízí pod maskou "síla-mysli", přijímaný mnoha křesťany, kteří jej mylně považují za víru. Paní Ash pravila: Claude Bristol napsal knihu, která se jmenuje "Magic of Believing" (kouzlo věření), a v té knize píše: Existuje něco - něco jako Síla-Moc, faktor nebo síla, říkejte tomu jak chcete, které málo lidí rozumí či dokonce používá aby překonali své problémy a dosáhli velikých úspěchů? Bristol dále říká: Postupně jsem objevil, že je něco jako zlatá nit, která pomáhá životu fungovat. Tato nit může být nazvána jedním slovem: Víra"... Dnes vím, že Bristola nezajímalo ani tak v co lidé věří - on pouze viděl "sílu víry v akci a zaznamenal to, co viděl" (Mary Kay Ash)..

VÍRA V BOHA NEBO VÍRA VE VÍRU? Mnozí upřímní křesťané byli ovlivněni čarodějným evangeliem a domnívají se, že víra má - sama o sobě - nějakou sílu. A ještě jednou: Pro ně víra v Boha, ale síla, na Boha zaměřená, která Ho nutí aby pro nás udělá to, co jsme věřili, že On udělá. V nejmenším to činí Boha podřízeným těm údajným "zákonům", které aktivizujeme "vírou". V nejhorším případě eliminujeme Boha z toho celého procesu a skládáme všechno do vlastních rukou. Tím se z nás stávají bozi, kteří jsou schopní udělat cokoliv, silou vlastní víry! Pakliže všechno "funguje" podle těchto "zákonů", potom Bůh přestává být svrchovaný a pro Jeho milost už není nikde místo. Vše, co potřebujeme, je použití této "síly víry". A to je ta základní myšlenka v pozadí čarodějnictví!! ... Na rozdíl od tohoto, Ježíš řekl: "Měj víru v Boha" (Marek 11:22). Víra musí mít objekt! Je to absolutní důvěra v Boha. V tom celém našem vesmíru není nic a nikdo, komu by se dalo věřit tak absolutně, jako našemu Bohu!!! Pravá víra roste z poslušného vztahu k Němu. Bůh odpovídá na naše modlitby na základě Jeho svrchovanosti, moudrosti, milosti, slitování a laskavosti - ne protože Ho nějaké "zákony" k akci nutí!! Bůh se nenechá manipulovat člověkem, andělem, nějakým mentálním procesem, vysloveným slovem, či nějakým jiným postupem!

ČARODĚJNÍKŮV CÍL: PÁNEM SVÉHO OSUDU. Kdybychom dokázali přinutit Boha, či nějakou kosmickou Sílu aby dělali to, co si myslíme, věříme či vyslovíme - dosáhli bychom cíl čarodějníka: Stali by jsme se pány svého osudu! Byli bychom schopní vytvořit jednoduše to, co chceme aby vytvořené bylo - věřením, že se tak stane. Síla je v našem věření a Bůh (nebo ta Síla), musí udělat to co věříme, protože to co věříme, se musí stát! Velmi rozšířená mezi křesťany dnes je ta svádivá myšlenka, která je přesně stejná jako ta, kterou "Mistři" učili Hilla: "Poznej svou vlastní mysl - žij si svůj vlastní život. Udělej svůj život přesně takovým, jaký jej mít chceš. Sebevědomá víra v sebe je nezbytný faktor pro dobrý život.. Zdravé "já" tě činí mnohem vnímavějším k vlivům, které tě vedou za hranice možností tvých smyslů... Neviditelné, tiché síly nás stále ovlivňují...jsou to neviditelní pozorovatelé.. vždy vím, že jsem pánem svého osudu, kapitánem své duše"... To byla lákavá návnada na udičce, která vedla Napoleona Hilla hlouběji do čarodějnictví. Odmítl Boha Bible, kterého jeho otec se mu snažil - celkem drsně vnutit když byl ještě chlapcem a zvolil si neosobní "Sílu", kterou nazval Bohem. Co Hill přijal, byl základní Hindu/Budhistický okultismus, včetně "reinkarnace", duchovní média. Propagace čarodějnictví se neskrývá v nejasných větách, ale je jasně prohlašováno jako hlavní téma v celé jeho knize.....

JAK SVEDENÍ VCHÁZÍ DO CÍRKVE. Jak potom mohou křesťanští vedoucí číst, oblíbit si a potom doporučit heretickou a hluboce okultní knihy Napoleona Hilla? Částečně je to zapříčiněno faktem, že psychologické, nebo obchodní techniky úspěchu jsou považované za "neutrální" a tím neohrožující Křesťanství. Koncepty o neomezeném lidském potenciálu a zázračných silách, které údajně sídlí v 90% naších mozků, které prý nepoužíváme - takové koncepty získávají ve světě na popularitě a vytváří zmatek v církvích. Douglass a Roddy poznamenávají: Bůh umístil neuvěřitelný princip do lidské mysli, a.... když si věříme a jsme positivní, Bůh může použít všechnu tu chemii, kterou positivní postoj "vyčaruje" uvnitř nás, aby nám pomohl dosáhnout toho, co hledáme". Toto je míchanice pravdy a omylů, kterou upřímní křesťané přinášejí do církví. Douglass a Roddy se snaží být jasní v tom, že "nepropagují ideji, kde by člověk zaměnil "pozitivnost" za důvěru v Boha. Tím že to prohlásili, vznikl zde pocit, že se pohybujeme na bezpečné půdě - a je velmi snadné nebezpečí přehlédnout. "Záměna" není tím největším problémem, protože takový omyl je snadno rozeznatelný a každý by ho odmítl. Problémem je "Zmatek". Není zde ani slovo varování které by poukázalo na to, že ti hlavní "odborníci", které oni citují na svou podporu, jsou okultisté! Napoleon Hill a W. Clement Stone na příklad píší ve svých knihách, které Douglass a Roddy doporučují o "Bohu", ale jejich "Bůh" je metafyzická "Božská Síla", na kterou se může "napojit" každý, skrze techniku "sílu-mysli". Hill a Stone nezaměňují PMA za víru, ale propagují něco nebezpečnějšího: PMA a víra jsou jedno a totéž! Že věřit v tuto "sílu" je - tak nějak - to stejné, jako věřit v Boha. Podle nich lidská mysl je něco jako magický talisman, který má v sobě kouzelnou moc (Hill a Stone "Success") s nekonečným potenciálem protože je - nějak - částí toho, co oni nazývají "Infinite Inteligence". Toto je Bůh kultů "myslo-vědy" a New Age.

IDEÁLNÍ "VOZÍTKO" PRO SVOD. Bylo by nemožné porozumět našemu modernímu světu kdybychom nevzali v úvahu způsob, jakým byl formován a ztvárněn psychologií. Žádný vliv čehokoliv jiného na víru a životní styl současné společnosti, se k tomu nedá přirovnat. Téměř všechno se odehrálo až po Druhé Světové Válce která, podle Life magazínu vytvořila největší oživení zájmu o psychologii vůbec. (Life 7/1 1957). V roce 1946 Kongres USA ustavil Akt Národního Duševního Zdraví (National Mental Health Act) - národní program financovaný vládou. Výsledkem byla exploze kursů psychologie po univerzitách celé země a potom se dostaly i do seminářů. Před válkou velmi málo teologických škol se vůbec zabývalo "poradními kursy", které by zahrnovaly psychologii, ale po 1950 - téměř 80% nabízelo dodatečné kursy v psychologii. Dnes ta největší jména na psychologické scéně přichází ze seminářů. Paul Vitz, profesor psychologie na univerzitě v New Yorku píše: Psychologie - jako náboženství existuje ...ve veliké síle po celých Spojených Státech. Je hluboce proti-křesťanská, a přesto je široce podporovaná školami i univerzitami, a sociální programy jsou financované z daní, které zaplatili i křesťané. Ovšem, je to poprvé co je destruktivní logika tohoto světského náboženství odhalená a pochopená (Paul Clayton Vitz: "Psychologie Jako Náboženství. Kult sebe-uctívání" Eerdmans 1977). Už v 1951 se Carl Rogers mohl chlubit, že "profesionální zájem o psychoterapii" byl "ve vší pravděpodobnosti nejrychleji rostoucí segment v sociální vědě". Dnes, v osmdesátých letech psychologie získala status "guru", jehož "vědecký" standard chování odlehčuje naše svědomí tam, kde jde o poslušnost vůči morálnímu zákonu Boha. Tímto způsobem, právě tak jako uvedením čarodějnictví pod vinětou vědy, se stala psychologie hlavním faktorem v přeměně společnosti..... Jako velmi hloubavý žurnalista s dobrým postřehem, Martin L.Gross napsal: Psychologie sedí v samém centru dnešní společnosti jako mezinárodní kolos, který má statísíce členů. Jeho pokusnými zvířaty je ochotná - dokonce i vděčná - lidská rasa.. Žijeme v civilizaci, ve které se člověk, jako nikdy před tím, zaobírá sám sebou... A jak Protestantská etika Západní společnosti zeslábla, zmatený občánek se obrátil k jediné alternativě, kterou znal: Psychologický expert který tvrdí, že existuje nový vědecký standard chování, který nahradí blednoucí tradice...S ústy plnými svatého jména vědy, experti psychologie předstírali, že vědí všechno. Touto novou pravdou jsme krmeni od kolébky až do hrobu... Humanistické a transpersonální psychologie již zahrnují celou škálu čarodějnictví. Na příklad 22nd Annual Meeting of Association for Humanistic Psychology, který se konal v srpnu 1984 v Bostonu, byl silně zabarvený Hindu/Buddhistickým okultismem. Na oficiálním programu bylo denně: Yoga, Tai Chi , Meditace. Tak asi polovinu dalších programů zahrnovalo vyložené čarodějnictví jako: "Visualizace a Hojení", "Stavy-Transu a Hojení", Operace Alchymie, "Vedené Představy" (guided imagery), Šamanské Extáze, Transformace. Dr.Beverly Galyean, poradce školního systému v Los Angeles si chválí rozsah, do jakého psychologie a výuka-vzdělání nabraly do sebe pohansko/okultní tradice minulosti: "Předkové všech kultur naplnili svá díla folklóru příběhy plné vizí, snů, intuitivního chápání a vnitřních dialogů s vyššími bytostmi, ve kterých viděli zdroje veškeré moudrosti a znalosti... Přijmeme-li jako pravdy toto vyprávění spirituálních hledačů ze všech kultur, máme zde důkazy o různých hladinách vědomí, dosažitelných lidským bytostem... Lidský potenciál je nevyčerpatelný a lze jej dosáhnouti skrze nové metody explorace: Meditace, Vedené Představy, Snivý Výzkum, Yoga, Tělesné Pohyby, Smyslové Uvědomění, Přenos Energie (hojení), Terapie Reinkarnace, Esoterické Studie. Meditace a Vedené Představy jsou jádrem holistických studijních kursů. Různé obměny takové psychologie infiltrovaly církve, semináře, a křesťanské školy, protože pastoři zaujali stanovisko, že je to vědecké a tím neutrální! Většina Křesťanů si neuvědomila skutečnost, že Křesťanství a psychoterapie jsou dva nesmiřitelné náboženské systémy. Něco jako "Křesťanská psychologie" je nerovné jho, které přivede církev do svůdného vlivu světské psychologie. A dnes, kdy jsou vedoucí psychologové a psychiatři tak hluboko zamotaní do "Selfism" (něco jako egocentrismus) a čarodějnictví, "Křesťanská psychologie" podlehne nevyhnutelně těm stejným klamům, a zanese je do Křesťanství... Dobrým příkladem toho je seminář "Training in Spiritual Direction", který začal v protestantské kongregaci v Austinu, Texasu. Částečný obsah brožury: Experiment se soustřeďuje na Relaxaci, Vedenou Fantazii, Vnitřní Dialog, Gestalt (jednoduše: celek je víc, než jeho části), Snivé Akce, "založené na principech spirituálního směru" podle Starého i Nového Zákona... vně mystické asketické tradice Římsko-Katolické církve. Pojmový obsah je biblicky zdravý a využívá dnešní perspektivy současné psychologie - speciálně trans-personální. Dominantní škola psychologie je analytická (Jung), a psychosyntetická (Assigioli). Významné je použití psychoanalytiků (Horney, Ericson, Berne) a humanistů (Fromm, Perls, Maslow)"...

POHANSTVÍ V MODERNÍM OBLEKU. Vedoucí feministka Gloria Steinem prohlásila: Do roku 2000 budeme, jak doufám, vychovávat naše děti ve víře v lidský potenciál - ne v Boha..(Saturday Review of Literature, březen 1973). Dnešní psychologové se snaží "napojit" na "záhadné hloubky" něčeho, čemu říkají "neomezený lidský potenciál" skrze fantazii a představou - aby rozvinuli "sílu představy". Technika Napoleona Hilla "visualizace vůdců", která byla používaná medicinmany a okultisty po tisíciletí, se stala dnes jednou z nevjzrušující a široce používanou metodou "transformace", kterou propaguje mnoho psychologů. Jean Houston, spoluzakladatelka "Foundation for Mind Research", kde bylo LSD poprvé povoleno úřady pro "výzkum skrytých hlubin mysli", používá mnoho technik starodávných čarodějů, včetně visualizace a dokonce "materializace" něčeho, co ona nazývá "Seskupený Duch", který se zdánlivě, projevuje ve skutečné formě. Démoni dnes už nemusí skrývat svou činnost. Jejich existence nebude přijatá většinou psychologů a i mnoha duchovními - ať se snaží prokázat svou existenci jakkoliv! Cokoliv se odehraje, je považováno za produkt neomezené představivosti (imaginace). Napoleon Hill byl přesvědčený, že jeho devět "rádců" - i když vypadali s počátku tak skuteční, že jej vylekali, jsou pouze představou. Hill píše: Těch devět (z minulosti) byli Emerson, Paine, Edison, Darwin, Lincoln, Burbank, Napoleon, Ford a Carnegie. Každou noc jsem konal imaginární poradu s touto skupinou, kterou jsem nazval "Neviditelní Rádci"... Při těchto "schůzkách" jsem požadoval od každého z "členů" informace, a oslovoval každého z nich jednotlivě. Po několika měsících těchto nočních porad, jsem počal být ohromený poznáním, že tyto imaginární bytosti se staly skutečné. Každý z těchto devíti mužů rozvinul svou individuální charakteristiku, což mně překvapilo.... Tyto schůzky se staly tak skutečné, že jsem se počal obávat následků. Přestal jsem s nimi na několik měsíců. Tyto zážitky byly tak kuriózní, že jsem měl strach v nich dále pokračovat, abych neztratil z mysli tu skutečnost, že jsou to pouze "prožitky mé představivosti"... Toto je poprvé, co jsem měl odvahu se o tom zmínit. Stále považuji tyto schůzky za imaginární, ale .. vedly mně na slavnou cestu dobrodružství ... a byl jsem - zázračně vyveden z mnoha potíží... Nyní chodím za mými imaginárními poradci s každým obtížným problémem, které já nebo mojí zákazníci máme. Výsledky jsou často neuvěřitelné!

SÍLA PŘEDSTAVY. A tak je to s dnešními psychology, kteří používají tu stejnou základní čarodějnou techniku: Ty, většinou pozoruhodné výsledky, které tyto záhadné "entity" (ponechal jsem toto anglické slovo které sice znamená "jednotku" něčeho, ale také "fakt" něčeho, co existuje nezávisle na jiných "entities". Prostě něco, co váháme nazvat bytostí a přece se "to" zdá myslit a rozhodovat) "produkují", přestože jsou vědou nevysvětlitelné, jsou připisovány síle představy. V seminářích, které se jmenují "The Power of Imagination", sponsorované Marquette Universitou (Milwaukee, Wisconsin), psychologové naučili tisíce lidí po celé USA visualizovat "vnitřní vůdce" velmi podobné Hillovým - se stejnými překvapujícími výsledky. Přesto že se dá velmi snadno dokázat, že "imaginace" není neomezená - (umí někdo, na příklad "visualizovat" novou základní barvu?) tato klamná víra si získala silnou pozici v církvích. LIDÉ ZAMĚŇUJÍ SÍLU IMAGINACE ZA INSPIRACI A SÍLU SVATÉHO DUCHA!!! Korejský pastor Paul Yonggi Cho prohlašuje, že to bylo skrze sílu představy jak Bůh stvořil svět, a jelikož člověk je "čtyřrozměrnou" bytostí, duchovní bytost jako Bůh, on také ať už je okultistou, nebo křesťanem si může stvořit svůj vlastní svět skrze sílu imaginace (Paul Yonggi Cho "Čtvrtý rozměr" str. 39-44). Okultisté věděli už dávno, že ten nejsilnější způsob, jak se "napojit" do duchovního rozměru je skrze visualizaci, o které budeme mluvit později. Norman Vincent Peale to nazývá Pozitivní Představou ("Positive Imaging") a vysvětluje, že toto slovo odvodil z "imagination". (Norman Vincent Peale:"Positive Imaging, 1982). Peale praví: Existuje mocná a záhadná síla v lidské přirozenosti... něco jako mentální technika ... silná, staronová idea.... Ten koncept je forma mentální činnosti, která se jmenuje "imaging"... Skládá se z "živého zobrazení", ve vaší vědomé (conscious) mysli, touženého cíle či předmětu. Podržte si tu představu tak dlouho, až zapadne do vašeho podvědomí, kde uvolní velikou netknutou energii. Když je tento "imaging" koncept aplikovaný stále a systematicky, rozřeší problémy, posílí osobnost, zlepší zdraví, a zlepší podmínky pro úspěch v každém směru. "Idea "imaging" existuje již velmi, velmi dlouho a byla vždy obsažená - i když ne explicitně - ve všem, co jsem kdy řekl nebo napsal" (N.V Peale "Positive Imaging"). Kdyby Pohanství vešlo do našich kostelů pomalované barvami a s peřím na hlavě - křesťané by jej bez váhání odmítli a vykázali z církví. Ale když přišlo v elegantním moderním obleku, s kolárkem kolem krku a představilo se jako poslední objev v teologii, psychologii, medicíně, v komerčním podnikání a sebezlepšovacích kursech pro vyvíjení "lidského potenciálu" - atraktivní čarodějnictví-magie je vítáno s otevřenou náručí jako přítel a pomocník Křesťanství. To, co budeme dokumentovat v následných kapitolách je zdaleka víc, než ojedinělé "ostrůvky" omylů. Nejenom že velikost rozsahu je již otřesná, ale čarodějnictví vně církví sleduje vzor, který přesně odpovídá biblickému varování Ježíše a Jeho apoštolů. Jedná se o "tu lež", která zaplaví svět "posledních dnů". A proto je nutné abychom porozuměli především prorockému kontextu, ve kterém se svod odehraje....

 

 

 

 
27 českých pánů PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Neděle, 20 Červen 2010 14:33

27 českých pánů

Ale též vězte, že krev naši Bůh, pro něhož při trpíme, mstíti bude

Staroměstská poprava. Ze současného letáku tištěného v Augsburku u Jiřího Kressa. (Majetek knihovny Národního muzea.)

Za měsíc podal kat Jan Mydlář staroměstskému rychtáři vyúčtování a poníženou žádost, aby mu bylo zaplaceno od práce. Všeho všudy počítal 584 kopy míšeňské pro sebe a svou čeládku. Nebylo to málo, za tuhle částku se dal už koupit dům. Zemský místodržící Karel z Lichtenštejna si však mohl dovolit velkorysé gesto (konfiskovaný majetek popravených nebyl právě zanedbatelný). 27. července 1621 dal vyplatit katovi namísto 584 dokonce 634 kopy grošů míšeňských. (J.Petráň, Staroměstská exekuce)

Hospodářský vývoj evropských států v 16. století byl nepochybně základní příčinou krize tehdejší společnosti, která nemohla být řešena kompromisně. Vzájemné rozpory se stupňovaly, svůj odraz nacházely ve společenských a politických poměrech doby, projevovaly se hlavně v náboženské formě. Proti nebezpečně rostoucí moci Habsburků spojených s katolickou církví se zvolna vytvářela a upevňovala široká jednotná fronta včetně protestantů soustředěných od roku 1608 v evangelické Unii. Její protiváhou se stala katolická Liga, založená o rok později.

Formování obou táborů výrazně ovlivnilo i vývoj středoevropské habsburské monarchie a zvláště českých zemí, v nichž se rapidně zostřovaly rozpory mezi centralizačními snahami panovníka a stavy. Situaci nevyřešil nový český král Matyáš, protože navázal na činnost svých předchůdců. Když Habsburkové zajistili nárok na českou korunu po bezdětném Matyášovi pro Ferdinanda Štýrského, vystupovali aktivně proti evangelíkům a zcela bezostyšně porušovali Majestát o náboženské svobodě. Na požadavky stavovské opozice přednesené na jejím sjezdu v březnu 1618 reagoval panovník zákazem jejích dalších shromáždění. To už bylo příliš.

Stavové svolali nový sjezd do pražského Karolina, na kterém zazněly stížnosti politického a náboženského rázu, pozornost se soustředila na nenáviděné místodržící. Předáci opozice připravili v malostranském domě Albrechta Jana Smiřického proces s těmito "rušiteli obecného pokoje" a 23. května vyhodili Viléma Slavatu, Jaroslava Bořitu z Martinic a sekretáře Filipa Fabricia z Rosenfeldu z oken české kanceláře na Pražském hradě. Stavovské povstání bylo zahájeno.

Sjezd pokračoval ve svém jednání, zvolil třicetičlenné direktorium ze zástupců panského i rytířského stavu a měst, jež se okamžitě ujalo vlády. V letních měsících se stavové snažili získat spojence, uskutečnily se první válečné akce, a to se střídavými úspěchy. Zatímco podzimní ofenzíva císařských v jižních Čechách skončila jejich nezdarem, začala se koncem roku 1618 projevovat slabost stavovské armády, způsobená nepříliš účinnou zahraniční pomocí a finančními problémy. Situaci komplikovaly také spory mezi stavy, jimž se nepodařilo najít společnou řeč.

V březnu 1619 uspořádali stavové sněm, aby se dohodli na dalším postupu a novém zbrojení. V jeho průběhu zemřel císař Matyáš a vlády v dědičných zemích se chopil Ferdinand Štýrský. Následovalo vojenské tažení proti Vídni. Výprava ale nesplnila svůj cíl, protože narazila na odpor dolnorakouských stavů. I když nadále pokračovala složitá jednání stavů, na svém generálním sněmu vyhlásili koncem července novou ústavu, konfederaci rovnoprávných zemí (Čechy, Morava, Slezsko, Dolní a Horní Lužice) v čele s volitelným panovníkem. V srpnu sesadili Ferdinanda II. a do týdne zvolili českým králem falckého kurfiřta Fridricha. Vkládali do něho velké naděje na získání zahraniční pomoci, kalkulovali s jeho příbuzenstvím s předními evropskými panovníky.

Ferdinand II. se českého trůnu nevzdával. Krátce po jeho obsazení Fridrichem Falckým se stal německým císařem, uzavřel s Maxmiliánem Bavorským, vůdcem katolické Ligy, tajnou spojeneckou smlouvu, na svou stranu získal i saského kurfiřta Jana Jiřího. Osud českých povstalců byl zpečetěn, protože se proti nim postavila celá katolická Evropa.

Osmého listopadu 1620 byla neděle. Toho dne se na návrší Bílé hory střetla císařsko-ligistická vojska se stavovskou armádou. Dvouhodinová bitva přinesla porážku stavů a měla nedozírné následky. Pavel Skála ze Zhoře výstižně napsal, že "... nešťastnou a krvavou bitvou na Bílé hoře před Prahou svedenou uvalila se na týž národ a vlast naši bída, pád a potlačení dokonalé, z něhož až dosavad Čechové nijak vybřésti nemohli". Nastal čas účtování.

Někteří předáci odboje emigrovali, jako např. Jindřich Matyáš Thurn, držitel velišského panství, jiní čekali - podle trefného výroku historika Josefa Petráně - jako stádo jatečných ovcí. Císař dal stíhat devět desítek osob. Ty naplnily v únoru a březnu 1621 jak Bílou věž na Hradě, tak i městská vězení.

Mimořádný hrdelní soud (exekuční komise) se ustavil v polovině března v čele se zemským místodržícím Karlem z Lichtenštejna. Neopíral se o zemské ani o městské právo, vycházel pouze z dvorských směrnic. Ty konstatovaly, že stavové přece také nedodržovali své zákony. Úkolem soudců bylo postupovat rychle, obhajoby příliš nevnímat. Proces byl slavnostně zahájen 29. března, kdy obvinění vyslechli mlčky obecnou žalobu, která je vinila ze zločinu urážky královského majestátu. Poté byli po jednom rozděleni do cel na Hradě a započaly výslechy. Každý musel odpovědět na 236 otázek směřujících ke zjištění plánů a styků povstalců. Následovaly doplňující výslechy, na řadu přišla i mučidla.

Psychický nátlak nevydržel Martin Fruwein a spáchal sebevraždu skokem z okna Bílé věže. Mrtvé tělo vyvezl kat na Bílou horu a tam jeho pacholci nejprve "... odťali hlavu od těla, potom tělo rozsekali na čtyři čtvrtě, střeva pak jeho i jiné všecky droby ven z něho vykydvše, tu na témž místě je zakopali, a čtvrt těla první také tu při té hrobce na kůl vstrčivše, silně a hluboko do země postavili, čtvrt druhou vyzdvihli na silnici za zámkem k Velvarům ležící, třetí za bránu Vyšehradskou vyvezše, opět na rozcestí křížovém postavili. Čtvrt pak poslední za branou Horskou v podobném místě křížovém vstrčili na kůl. Naposledy hlavu jeho vzali a na justicii (šibenici) na Koňském trhu v Novém Městě pražském již dávno před tím vyzdviženou, ufasovavše ji železy dobře, aby spadnouti aneb v noci od někoho sňata býti nemohla, postavili a přibili".

Exekuční komise posílala do Vídně návrhy rozsudků, které tam byly dílem potvrzeny, dílem změněny. K jejich vyhlášení došlo v Praze 19. června. Obvinění se dozvěděli, kdo bude oběšen či sťat, kdo musí podstoupit zostřený trest smrti. Tak třeba hrabě Šlik měl být původně rozčtvrcen, konečná úprava zněla však tak, že "... jemu napřed pravá ruka se utít, potom hlava stíti, a tak jeho hlava i ruka na věž u mostu zjevně vystavena býti má". V ortelu rektora pražské univerzity doktora Jana Jesenského čteme, že mu bude "... jazyk zaživa uřezán, čtvrcen a na rozcestí rozvěšen, hlava pak s jazykem v jisté místo dána býti má; ale z milosti císařské nejprve se mu jazyk zaživa uřeže, potom sťat a čtvrcen a na rozcestí u stínadel rozvěšen bude, hlava pak s jazykem dá se na most". Odsouzení přijali rozsudky důstojně. Václav Budovec k tomu řekl: "Dávno jste krve naší žíznili, krev pijte! Ale též vězte, že krev naši Bůh, pro něhož při trpíme, mstíti bude".

Odpoledne a v neděli prosili příbuzní obětí o milost Lichtenštejna, leč marně. V té době dokončovali dělníci před Staroměstskou radnicí obrovské lešení, které bylo šestnáct metrů dlouhé i široké, vysoké téměř dvaapůl metru. U zdi radnice, zahalené černým suknem, postavili tribunu pro členy mimořádného hrdelního soudu, císařské hejtmany, rychtáře a deputace pražských měst.

V pondělí jedenadvacátého června oznámila brzy ráno dělová rána, že exekuce začíná. Zdálo se, že se otevřelo nebe. J. A. Komenský píše ve své Historii o těžkých protivenstvích církve české: "A hned při samém východu slunce zvěstováno, že velmi pěkná duha na nebi se ukázala. Vyběhli kněží, vojáci a jiní, mučedlníci pak z oken se dívali a viděli všickni, jako i celá Praha, neobyčejné jasnosti duhu, an nebe jasné bylo, když ode dvou dní před tím ani po tom žádného deště nebylo." Na popravišti umístil městský sluha velký kříž s voskovicemi, kat Jan Mydlář byl se svými pacholky připraven.

Nejprve přišli na řadu tři páni, Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova a Kryštof Harant z Polžic, Bezdružic a na Pecce. Jeho poslední chvíle zachytil kněz Jan Rosacius. Před vstupem na popraviště vzkázal své manželce, o které se vyjádřil, že je velmi vrtkavá a nestálá, aby setrvala ve víře, vychovávala v ní děti, aby nebyla přísná na poddané. Po malé chvíli dodal: "Ach, můj milý Bože, jaké země sem projel, v jakých nebezpečenstvích býval, za kolik dnův chleba nevídaje, pískem sem se jednou zasypal a ze všeho mi můj milý Pán Bůh pomohl. A nyní v své milé vlasti nevinně umříti musím. Odpustiž, Pane Bože, mým nepřátelům." Po několika zoufalých výkřicích přišel v doprovodu kněze na lešení, svlékl si kabát a naposledy zvolal do nebe: "V tebeť sem, Pane Bože můj, od mladosti mé doufal, věřím a tím sem ujištěn, že mne pro smrt ohavnou syna svého a spasitele mého, Krista Ježíše, po tomto zahanbení časném věčným oslavením poctíti ráčíš, a protož v ruce Tvé, Bože poroučím duši mou, neb si ji vykoupil, ó Bože pravdy! Pane Ježíši Kriste, synu Boha živého, přijmiž duši mou, toběť ji poroučím, ó pane Ježíši Kriste! A vtom sťat byl a život zemský bídný v slavný a nebeský se proměnil."

Nejstarší z rytířů, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, byl již šestaosmdesátiletý. V posledních okamžicích svého dlouhého života měl obavu, aby se nezesměšnil klopýtnutím a pádem, aby před katem neomdlel. Po něm následovali Prokop Dvořecký z Olbramovic, Bedřich z Bílé, Jindřich Otta z Losu, Diviš Černín, Vilém Konecchlumský a Bohuslav z Michalovic. Po rytířích vstoupil na popraviště Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu. V té chvíli se objevili před soudci jeho synovci s Lichtenštejnovým nařízením o odložení popravy a vyčkání nového rozhodnutí císaře. Po stětí měšťana Valentina Kochana z Prachové nastala krátká pauza, kat Mydlář potřeboval nový ostrý meč. Poté šli smrti vstříc další měšťané, Tobiáš Štefek z Koloděj, Kryštof Kober, kutnohorský primátor Jan Šultys, žatecký Maxmilián Hošťálek, Jan Jesenský. Ten přišel nejprve o jazyk, Jiřímu Hauenschildovi a Leonardu Rüppelovi kat uťal nejdříve pravé ruce a pak je sťal. Jan Kutnauer a Simeon Sušický ze Sonnenštejna byli oběšeni na břevnu vystrčeném z okna radnice, Nathanael Vodňanský na vzdálenější šibenici. Po nich pokračovalo stínání Václava Mašťeřovského z Jizbice, Jindřicha Kozla z Peclinovce, Ondřeje Kocoura z Votína, Jiřího Řečického, Michala Wittmanna a Šimona Vokáče z Chýš.

Druhý den byl přibit za jazyk k šibenici Mikuláš Diviš, písař Starého Města pražského, protože vítal Fridricha Falckého v Praze. Pak kat vymrskal Václava Božeckého, Josefa Kubína a Jana Švehlu na třech místech. Po dvou hodinách odvedl Mikuláše Diviše zpět do vězení. Teprve po čtyřech letech byl vypovězen a dožil jako emigrant v Lešně.

Městský rychtář shrnul staroměstskou exekuci slovy: "Jak mistr popravní koho z nich sťal, tak hned osoby k tomu zřízené v počtu šest, jsouce v černých kuklách zastřené, tělo to i s hlavou do sukna, na němž klečel každý, zaobalili a dolů pod lešení snesli. Zatím nové sukno pokaždé se jim prostíralo ode dvou osob zakuklených, takže žádný z odsouzených předchůdce svého odpraveného neviděl, kromě těch, ježto provazem byli ztrestáni, a to odpravení osob těchto mečem vykonalo se od jednoho a téhož mistra popravního skůro ve čtyřech hodinách tak bystře, že ani při jedné osobě rány ňáké zmateční uděláno není, a to meči čtyřmi: prvním odpravil jich 11, druhým pět, ostatními dvěma osm."

Tělo Kryštofa Haranta bylo zabaleno do sukna i s hlavou a jeho manželka Anna Salomena je dala následujícího dne převézt zřejmě na Pecku a pohřbít v kostelní hrobce. Písemné prameny se nezmiňují ani o pohřbu ani o případných dalších osudech Harantových pozůstatků. Hlavy dvanácti popravených byly umístěny na Mostské věži, hlava Jana Šultyse putovala do Kutné Hory, hlava Maxmiliána Hošťálka do Žatce. V květnu 1622 se dostala Šlikova lebka s císařovým povolením k svému tělu, do hrobky u sv. Salvátora. Ostatní se dočkaly pohřbení až roku 1631 za saského vpádu a krátkodobého návratu emigrantů. Lebka Jana Šultyse si pobyla na městské bráně v Kutné Hoře až do roku 1724. Pozdější pátrání po uložení lebek nebylo úspěšné. Výjimkou je snad jen lebka Šlikova. Traduje se, že po vyprázdnění hrobky někdy v 17. století opatrovali lebku Šlikovi potomci. Posléze měla své místo v zámecké kapli v Kopidlně, odkud se dostala do rodinné hrobky ve Veliši. Před několika lety natáčela Česká televize dokumentární film Národ bez hlav. Lebka Jáchyma Ondřeje Šlika byla antropologicky prozkoumána, po jejím vrácení ji ale kdosi ukradl. Díky pátrání policie byla nalezena a dnes je uložena na bezpečném místě.

 
Valentin Kochan z Prachové PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Sobota, 19 Červen 2010 12:55

Valentin Kochan z Prachové

měštěnín Nového města pražského

Muž byl učený a svobodných umění magister, mající let okolo šedesáti, Nového města. pražského písař. Ten, že pod Rudolfem učiněn byv konsistoře akademie pražské defensorem, když v létu 1617. Ferdinand na království se tiskl, od Pražanů mluvil a protestoval, že žádným spůsobem bez Moravanů a Slezáků král volen, mnohem méně korunován býti nemůže, v takovou upadl nenávist, že brzo za tím z povinnosti písařské na Novém městě složem potom pak, že i direktorství na sobě měl, za hodného smrti uznán byl.

Kněze Rosacia k sobě povolav, aby mu večeří Páně posloužil, žádal, a na ty kteříž učiněného mezi stavy pod obojí porovnání nehrubě sobě vážili a pro nějaký v slovích a ceremoniích rozdíl nesvornost a nenávist plodíce, k těmto antikristským tragediem napomohli, mnoho naříkal.

Po všecken vězení svého čas mnohými pobožnými a moudrými řečmi sobě i jiným dobré mysli dodával. Mezi jinými málo před smrtí povědění sv. Pavla, že naše obcování jest v nebesích, vykládav, pověděl, že věřící zde na zemi v těle živi jsouce, obcováním v nebi již jsou, na zemi že jich není než stín, sami v v skutku již s Kristem kralují na výsostech. Mnohem tedy víc že duše od těla oddělená hned s Kristem bude, aby ani myšleno jináče býti nemohlo.

Jda na popravní theatrum řekl: "Dej mi, Bože, abych tmavé údolí smrti projda, ihned v zemi živých tebe uhlédal. Však víš, můj Bože, že jsem slovo tvé miloval." V tom zpíval z žalmu 16 poslední verš: "Ty mne na cestu k věčné radosti sám uvedeš, můj Pane, bez meškání, bych se těšil již v ustavičnosti v přeradostném tváře tvé spatřování, po pravici tvé, se vší svatou říší, užívaje na věky tvých rozkoší." A přijda na theatrum, říkal slova Simeonova: "Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého v pokoji, neboť jsou viděly oči mé spasení tvé, kteréž jsi připravil před obličejem všech národů." Naposledy poklek, vysokým hlasem (latině) říkal: "V ruce tvé Pane, poroučím ducha mého, vykoupil jsi mne, Bože pravdy!" A tak život svatě zavřel.

 
Bohuslav z Michalovic PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Sobota, 19 Červen 2010 12:36

Bohuslav z Michalovic

Byl člověk velikými dary od Boha poctěný a znamenitě horlivý, při králích i království Českém dobře zasloužilý.

Když k smrti odsouzen byl, řekl, že mu to vděčnější věcí jest, než kdy by mu císař život daroval, statky navrátil, i jiných přidal. Nebo že ví jejich tajnosti a vidí, co za tím půjde: "Strach a bolest smrti" (řekl) "na krátko trvá, ale za tím jde žádostivé odpočinutí." Byv od služebníka Božího spolu s jinými na to tázán: znají-li, že jsou k té smrti spravedlivě odsouzeni? odpověděl on: "Kdy bychom příčinu těch zlých věcí v sobě nacházeli, vyznati a odprositi bychom se nestyděli. Ale nechceme se klaněti a za milost prositi, abychom povinné Bohu cti na lidi nepřenášeli a neviny své sami v podezření nedávali. Neboť Bůh ví, že jednušky dávno to lstivě obmýšleli, což se již děje. Dávno nás dráždili a poštívali, abychom se zbraně chopili; a nyní mnoho nám utrhavě přičítají, což nám ani na mysl nevstoupilo. Svědkem jest nám Bůh, že jsme mimo svobody náboženství ničeho jiného nehledali. Ale že jsme přemoženi a na smrt odsouzeni, poznáváme, že Bůh ne mečem naším ale krví naší na ten čas pravdy své zastávati chce. Pomřeme tedy, v jisté naději, že smrt naše bude před očima Božíma mučedlnictvím; anobrž k smrti té pospícháme, abychom tím dříve v kůr mučedlníků svatých byli přijati."

Kteréž po mučedlnictví dychtění i v hodinu smrti znáti se dalo. Nebo když pán z Bílé od rychtářů volán byl, on, jako by tu čas byl o přednost se hádati, řekl: "Proč má z Bílé na smrt přede mnou jíti? poněvadž jsem já v tomto životě před ním chodíval?" Avšak vstav, objal se s ním a políbiv ho, řekl: "Jdi, bratře milý, napřed, když tak Bůh chce; já půjdu za tebou." A že mezi tím páni Otta, Černín, Konecchlumský pořád voláni byli, on jako by se bál, že ho pominou, smutným hlasem řekl: "Což to jest, můj Bože? však víš, že jsem se tobě cele oddal. Ach, nepohrdej služebníkem svým, pospěš, a vytrhni mne." Když se rychtář vracel, a kněz ho uzřev, řekl: "K které tak pospícháte slávě, již tu bude; nebo již jdou volati vás," on s radostí: "Chvála tobě, můj Bože, že již z světa vzat býti mám, abych byl s Kristem. A šel proti nim.

Když kněz slova Kristova: "Nenechám vás sirotků" připomínal, on spěšně přidal: "Takť zaslíbil Spasitel, ale také doložil: Otče, chci, kde jsem já, aby tu byl i můj služebník, aby viděl slávu, kterouž jsi mi dal. Poněvadž tedy Otec nebeský jedné a též vůle jest s Synem svým, vím, že to neomýlí; protož pospíchám umříti, abych s Kristem byl a viděl slávu jeho." A tak s dobrou myslí mučedlnictví podnikl.

 


Strana 7 z 38

Reklama

Banner

Anketa

Věříte , že Ježíš Kristus je Boží syn ?