Test

Články
Valentin Kochan z Prachové PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Sobota, 19 Červen 2010 12:55

Valentin Kochan z Prachové

měštěnín Nového města pražského

Muž byl učený a svobodných umění magister, mající let okolo šedesáti, Nového města. pražského písař. Ten, že pod Rudolfem učiněn byv konsistoře akademie pražské defensorem, když v létu 1617. Ferdinand na království se tiskl, od Pražanů mluvil a protestoval, že žádným spůsobem bez Moravanů a Slezáků král volen, mnohem méně korunován býti nemůže, v takovou upadl nenávist, že brzo za tím z povinnosti písařské na Novém městě složem potom pak, že i direktorství na sobě měl, za hodného smrti uznán byl.

Kněze Rosacia k sobě povolav, aby mu večeří Páně posloužil, žádal, a na ty kteříž učiněného mezi stavy pod obojí porovnání nehrubě sobě vážili a pro nějaký v slovích a ceremoniích rozdíl nesvornost a nenávist plodíce, k těmto antikristským tragediem napomohli, mnoho naříkal.

Po všecken vězení svého čas mnohými pobožnými a moudrými řečmi sobě i jiným dobré mysli dodával. Mezi jinými málo před smrtí povědění sv. Pavla, že naše obcování jest v nebesích, vykládav, pověděl, že věřící zde na zemi v těle živi jsouce, obcováním v nebi již jsou, na zemi že jich není než stín, sami v v skutku již s Kristem kralují na výsostech. Mnohem tedy víc že duše od těla oddělená hned s Kristem bude, aby ani myšleno jináče býti nemohlo.

Jda na popravní theatrum řekl: "Dej mi, Bože, abych tmavé údolí smrti projda, ihned v zemi živých tebe uhlédal. Však víš, můj Bože, že jsem slovo tvé miloval." V tom zpíval z žalmu 16 poslední verš: "Ty mne na cestu k věčné radosti sám uvedeš, můj Pane, bez meškání, bych se těšil již v ustavičnosti v přeradostném tváře tvé spatřování, po pravici tvé, se vší svatou říší, užívaje na věky tvých rozkoší." A přijda na theatrum, říkal slova Simeonova: "Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého v pokoji, neboť jsou viděly oči mé spasení tvé, kteréž jsi připravil před obličejem všech národů." Naposledy poklek, vysokým hlasem (latině) říkal: "V ruce tvé Pane, poroučím ducha mého, vykoupil jsi mne, Bože pravdy!" A tak život svatě zavřel.

 
Bohuslav z Michalovic PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Sobota, 19 Červen 2010 12:36

Bohuslav z Michalovic

Byl člověk velikými dary od Boha poctěný a znamenitě horlivý, při králích i království Českém dobře zasloužilý.

Když k smrti odsouzen byl, řekl, že mu to vděčnější věcí jest, než kdy by mu císař život daroval, statky navrátil, i jiných přidal. Nebo že ví jejich tajnosti a vidí, co za tím půjde: "Strach a bolest smrti" (řekl) "na krátko trvá, ale za tím jde žádostivé odpočinutí." Byv od služebníka Božího spolu s jinými na to tázán: znají-li, že jsou k té smrti spravedlivě odsouzeni? odpověděl on: "Kdy bychom příčinu těch zlých věcí v sobě nacházeli, vyznati a odprositi bychom se nestyděli. Ale nechceme se klaněti a za milost prositi, abychom povinné Bohu cti na lidi nepřenášeli a neviny své sami v podezření nedávali. Neboť Bůh ví, že jednušky dávno to lstivě obmýšleli, což se již děje. Dávno nás dráždili a poštívali, abychom se zbraně chopili; a nyní mnoho nám utrhavě přičítají, což nám ani na mysl nevstoupilo. Svědkem jest nám Bůh, že jsme mimo svobody náboženství ničeho jiného nehledali. Ale že jsme přemoženi a na smrt odsouzeni, poznáváme, že Bůh ne mečem naším ale krví naší na ten čas pravdy své zastávati chce. Pomřeme tedy, v jisté naději, že smrt naše bude před očima Božíma mučedlnictvím; anobrž k smrti té pospícháme, abychom tím dříve v kůr mučedlníků svatých byli přijati."

Kteréž po mučedlnictví dychtění i v hodinu smrti znáti se dalo. Nebo když pán z Bílé od rychtářů volán byl, on, jako by tu čas byl o přednost se hádati, řekl: "Proč má z Bílé na smrt přede mnou jíti? poněvadž jsem já v tomto životě před ním chodíval?" Avšak vstav, objal se s ním a políbiv ho, řekl: "Jdi, bratře milý, napřed, když tak Bůh chce; já půjdu za tebou." A že mezi tím páni Otta, Černín, Konecchlumský pořád voláni byli, on jako by se bál, že ho pominou, smutným hlasem řekl: "Což to jest, můj Bože? však víš, že jsem se tobě cele oddal. Ach, nepohrdej služebníkem svým, pospěš, a vytrhni mne." Když se rychtář vracel, a kněz ho uzřev, řekl: "K které tak pospícháte slávě, již tu bude; nebo již jdou volati vás," on s radostí: "Chvála tobě, můj Bože, že již z světa vzat býti mám, abych byl s Kristem. A šel proti nim.

Když kněz slova Kristova: "Nenechám vás sirotků" připomínal, on spěšně přidal: "Takť zaslíbil Spasitel, ale také doložil: Otče, chci, kde jsem já, aby tu byl i můj služebník, aby viděl slávu, kterouž jsi mi dal. Poněvadž tedy Otec nebeský jedné a též vůle jest s Synem svým, vím, že to neomýlí; protož pospíchám umříti, abych s Kristem byl a viděl slávu jeho." A tak s dobrou myslí mučedlnictví podnikl.

 
Prokop Dvořecký z Olbramovic PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Sobota, 19 Červen 2010 12:17

Prokop Dvořecký z Olbramovic

Slyšev na sebe vynešený ortel smrti, odpověděl: "Tedy se také skrze odnětí hlavy mé císař že mu něco přibude, domnívá? Nechť ji tedy vezme." Na ráno služebníku církve řekl: "Celou noc jsem boj měl s starým Adamem, až jsem se potil. Ale chvála buď Bohu mému, jehož pomocí všecka pokušení přemohl duch můj." A přidal: "Všemohoucí Bože, tobě jsem poručil duši svou, ty ji chraň a chovej a mne, služebníka svého, posilň, abych nějakým smrti lekáním nebyl ku posměchu nepřátelům svým. Ty, kterýžs mučedníků svatých vždycky posiloval, věřím cele, že i mne posilníš."

Když k smrti volán byl, ochotně odpověděl: "Děkuji Bohu mému, že mne již k sobě volá. Jemu jsem živ byl, jemu i umru. Nebo poněvadž Spasitel můj proto i umřel i z mrtvých vstal, aby nad mrtvými i nad živými panoval, vím, že živa bude duše má, tělo pak vzkříšené bude podobné tělu slávy jeho."

Všed na popravní theatrum, obrátil se k císařským těm soudcům a řekl: "Povězte císaři, že my nyní podstupujeme soud jeho nespravedlivý, ale on zakusí těžšího, však spravedlivého Božího soudu." Mezi tím svláčeje šaty, dal měšeček s jedním uherským zlatým knězi, řka: "Hle, poslední své bohatství, i to již mi nepotřebné, tobě oddávám!"

A uhlédav na hrdle zavěšený zlatý groš, na němž Fridrichovo korunování vyraženo bylo, sňal jej a jednomu z přistojících dal řka: "Přísahou tě zavazuji, když můj milý král Fridrich zase dosedne na stolici královskou, dej mu ten groš a řekni, že jsem jej na hrdle svém až do smrti pro lásku, kterouž k němu mám, nosil; nyní pak pro slávu Boží a pro něho že rád svou krev vycezuji a umírám." To pověděv klekl a s vzdycháním ducha svého Bohu poroučeje, sťat jest.

 
Říkejte dětem pravdu o sexu! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 16 Červen 2010 15:31

Říkejte dětem pravdu o sexu!

Rozhovor na téma sex s vámi jako rodiči může být trapný, ale mnohem trapnější je, když dítě ve třídě zjistí, že je poslední ve třídě, kdo neví vůbec nic.

Řekněte proto svým dětem pravdu o sexu raději sami - nečekejte, až se jí dozví od svých spolužáků.

Zásadně neradíme! Cíleně poskytujeme informace

Nesnažíme se přitom dětem nijak radit, spíše se v rámci své sexuální výchovy a rozhovorů snažíme, aby se děti samy dokázaly správně rozhodnout. Zejména v pubertě, kdy jsou děti pod vlivem hormonů a svých vrstevníků, budou potřebovat vaši pomoc, aby se dokázali rozhodovat uvážlivě.

Sex je hluboce intimní a soukromá záležitost a vaše dítě se o něm potřebuje právě proto dozvědět nejprve od vás – rodičů.

Děti jsou bombardovány informacemi o sexu mnohem dříve než jsme se o něm dozvěděli my. Směsice zdrojů však často místo pravdivé reality způsobí totálně zmatený obrázek o sexuálním životě, který je plný polopravd a nepochopení.

Projevujeme vlastní názor na sex!

Vaše dítě snáz pochopí postoje jiných lidí k sexu (a bude si utvářet i ty vlastní), když bude znát váš názor na sex – jen svěřte se! Buďte přitom pozitivní. Sexualita není nic špatného a dítě by proto nemělo mít špatný pocit, že v něm našlo zalíbení. Přesto (nebo právě proto) je ale také potřeba upozornit, že sex nemusí být nutně dobrý pokaždé a s každým.

Začínáme kolem tří let věku dítěte!

Sexuální výchova má probíhat kontinuálně celé dětství a měla začít brzy. Nebojte se mluvit vlastními slovy- dítě si z vaší řeči vybere jen to, čemu rozumí. Příště si vezme třeba zase o něco víc. Odpovídejte na zvídavé otázky. Sami iniciujte rozhovor na téma úcta k vlastnímu tělu, co je sexuální obtěžování (mé tělo patří jen mně - něco jiného je pohlazení od babičky a něco jiného od cizího pána u školky...) a hygiena.

Informace mohou pomoci k uvážlivému rozhodnutí

Intimní rozhovory o sexu prohlubují vzájemnou důvěru a v dětech povzbuzují sebevědomí. Pravidlenými rozhovory přispějete k tomu, že až přijde čas, vaše dítě se rozhodně ze správného důvodu, uvážlivě, se správným člověkem a především z vlastní vůle. A že nebude překvapené tím, že sex je někdy romantický a něžný a jindy prudký, že může být ulepený, upocený a doprovázený hekáním a jinými pazvuky.

Umět říct "NE!"

Co se týče nechtěného těhotenství, poučte své dítě včas! Nemělo by žít v iluzi, že jemu se to stát nemůže. Řada puberťáků má v tomto směru mnoho informací, ale neumí je pak v praxi použít, riskují a věří na štěstí. Měli by vědět, že za své činy pak ponesou plnou odpovědnost do konce svého života. Nemůžete vtrhnout v inkriminovanou chvíli do pokoje a křičet: „NE! Nezasouvat!“ Váš úkol je rafinovanější. Pomoci dítěti, aby si samo umělo určit vlastní mez, za kterou už nepůjde. (Zvládnout rozvášněné tělo je obtížné, proto by neměli zajít až do krajnosti. Je potřeba určit takovou mez, kde se ještě jsou schopni rozumově ovládat.)

O pohlavních chorobách jsou děti obvykle docela dobře poučeny ve škole v rámci sexuální výchovy. Přesto je vhodné i v tomto směru poskytovat přehledné, pravdivé a úplné informace.

A dobrá rada na závěr:

Umět líbat v určitém věku znamená opravdu hodně, ale není to všechno. Obtížně se to vysvětluje. Proto raději nementorujte a rovnou veďte své dítě tak, aby umělo zapůsobit i svým intelektem a vybraným společenským chováním. Mohlo by se také dozvědět, že více než technika sexu je důležité vzájemné porozumění a citlivé vnímání. I to je umění vaší sexuální výchovy!

 
Vše se děje k našemu prospěchu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 16 Červen 2010 10:59

Vše se děje k našemu prospěchu

Opravdu se vše děje k našemu prospěchu? Krádeže, neštěstí, zranění, nemoci nebo smrt přece nemůžeme označit jako pro nás dobré, či dokonce to nejlepší, že?

 

V jedné zemi žil jednou tkadlec koberců. Všude po celé zemi chválili jeho umění a zručnost a jeho koberce byly velmi vyhledávané. Barvy měly zářivé a hluboké jako vzácné drahokamy a jejich vzory svítily jako ranní slunce. Den za dnem sedával tkadlec u svého tkalcovského stavu, zatímco jeho vnuk hlídal ovce.

Za jedné bezměsíční noci se na tkalcovo pole připlížil lupič a ukradl jednu z ovcí. Když sousedé uslyšeli o krádeži, přispěchali k domu tkalce. Jejich hlasy byly plné hněvu. " Musíme zloděje chytit! Musí být potrestán!"

Ale tkadlec pokračoval ve své práci a řekl klidně: "Vše se děje k našemu prospěchu. " Překvapeně a zmateně sousedé odešli.

Jak došel tkadlec koberců k takovému vnitřnímu klidu a k takovému odvážnému tvrzení?

Budeme-li pokládat tři postavy uvedené scény za zástupce tří skupin lidí nebo lépe tří vnitřních stavů, pak si snad dokážeme představit, proč jejich reakce vypadají tak rozdílně.

"Vnuk" jako nejmladší přijímá do svého života vše, co se mu přihodí, jako nové a v daném stavu. Nevykazuje ještě žádnou účinnou reakci.

Naproti tomu "sousedé" mají již životní zkušenosti. Znají střídavou hru dialektiky s dobrem a zlem. Z vnitřního nutkání se stále snaží dosáhnout vyrovnání, snaží se přivést výkyvy svého života ke "spravedlnosti" a "harmonii".

"Děd" je obdařen nejvíce zkušenostmi. Jeho pohled přesahuje pohled ostatních. I když stejně jako sousedé zažil dobré i zlé, nemůže toto otřást jeho duševním klidem, protože chápe s tím spojený úkol. Není tak pouze "dědečkem", tedy člověk zralým zkušenostmi, nýbrž jeho povoláním - posláním je být tkalcem koberců!

V této postavě se setkáváme se zralým mužem, v němž je již téměř dokončený základní životní obrat.

Kdo je schopen vedle pozemského životního pole rozpoznat také Boží požadavek, rozumí smyslu a správnosti všech životních nitek. Každá Bohem připravená situace chce člověka dovést k pochopení. To patří k záchrannému plánu účinků Boží výchovy.

Člověk musí nejprve zažít zákonitosti pozemského života a být doveden na jeho hranice. Pouze opakovaným zažitím omezení a nesvobody se jednou člověk rozpomene na svůj skutečný Domov a začne konečně vědomě hledat cestu návratu do Boží přítomnosti .

"Dědečku, " řekl vnuk, když pomohl sejmout nový koberec z tkalcovského stavu, "proč pořád říkáš: Vše se děje k našem prospěchu! - i když se přihodí špatné věci? " " Prozradím ti tajemství, " řekl tkadlec, zatímco rozkládal koberec na zemi. "Očekávám a vidím vždy to nejlepší? i ve svých nejtemnějších chvílích. Zřídkakdy známe důvod, proč se nám staly dobré nebo špatné věci.

Život se dá přirovnat k rubu koberce. Vidíme mnoho nití různých barev. Nitě vedou křížem krážem a zdá se, že to nedává žádný smysl.

Ale jednoho dne, " pokračoval, když mezitím obracel koberec, "až tuto Zemi opět opustíme, uvidíme tu správnou stranu koberce a poznáme, že vše vytvořilo dokonalý vzor. " A tak to je.

 

 


Strana 8 z 39

Reklama

Banner

Anketa

Věříte , že Ježíš Kristus je Boží syn ?