Test

Články
Prokop Dvořecký z Olbramovic PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Sobota, 19 Červen 2010 12:17

Prokop Dvořecký z Olbramovic

Slyšev na sebe vynešený ortel smrti, odpověděl: "Tedy se také skrze odnětí hlavy mé císař že mu něco přibude, domnívá? Nechť ji tedy vezme." Na ráno služebníku církve řekl: "Celou noc jsem boj měl s starým Adamem, až jsem se potil. Ale chvála buď Bohu mému, jehož pomocí všecka pokušení přemohl duch můj." A přidal: "Všemohoucí Bože, tobě jsem poručil duši svou, ty ji chraň a chovej a mne, služebníka svého, posilň, abych nějakým smrti lekáním nebyl ku posměchu nepřátelům svým. Ty, kterýžs mučedníků svatých vždycky posiloval, věřím cele, že i mne posilníš."

Když k smrti volán byl, ochotně odpověděl: "Děkuji Bohu mému, že mne již k sobě volá. Jemu jsem živ byl, jemu i umru. Nebo poněvadž Spasitel můj proto i umřel i z mrtvých vstal, aby nad mrtvými i nad živými panoval, vím, že živa bude duše má, tělo pak vzkříšené bude podobné tělu slávy jeho."

Všed na popravní theatrum, obrátil se k císařským těm soudcům a řekl: "Povězte císaři, že my nyní podstupujeme soud jeho nespravedlivý, ale on zakusí těžšího, však spravedlivého Božího soudu." Mezi tím svláčeje šaty, dal měšeček s jedním uherským zlatým knězi, řka: "Hle, poslední své bohatství, i to již mi nepotřebné, tobě oddávám!"

A uhlédav na hrdle zavěšený zlatý groš, na němž Fridrichovo korunování vyraženo bylo, sňal jej a jednomu z přistojících dal řka: "Přísahou tě zavazuji, když můj milý král Fridrich zase dosedne na stolici královskou, dej mu ten groš a řekni, že jsem jej na hrdle svém až do smrti pro lásku, kterouž k němu mám, nosil; nyní pak pro slávu Boží a pro něho že rád svou krev vycezuji a umírám." To pověděv klekl a s vzdycháním ducha svého Bohu poroučeje, sťat jest.

 
Říkejte dětem pravdu o sexu! PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 16 Červen 2010 15:31

Říkejte dětem pravdu o sexu!

Rozhovor na téma sex s vámi jako rodiči může být trapný, ale mnohem trapnější je, když dítě ve třídě zjistí, že je poslední ve třídě, kdo neví vůbec nic.

Řekněte proto svým dětem pravdu o sexu raději sami - nečekejte, až se jí dozví od svých spolužáků.

Zásadně neradíme! Cíleně poskytujeme informace

Nesnažíme se přitom dětem nijak radit, spíše se v rámci své sexuální výchovy a rozhovorů snažíme, aby se děti samy dokázaly správně rozhodnout. Zejména v pubertě, kdy jsou děti pod vlivem hormonů a svých vrstevníků, budou potřebovat vaši pomoc, aby se dokázali rozhodovat uvážlivě.

Sex je hluboce intimní a soukromá záležitost a vaše dítě se o něm potřebuje právě proto dozvědět nejprve od vás – rodičů.

Děti jsou bombardovány informacemi o sexu mnohem dříve než jsme se o něm dozvěděli my. Směsice zdrojů však často místo pravdivé reality způsobí totálně zmatený obrázek o sexuálním životě, který je plný polopravd a nepochopení.

Projevujeme vlastní názor na sex!

Vaše dítě snáz pochopí postoje jiných lidí k sexu (a bude si utvářet i ty vlastní), když bude znát váš názor na sex – jen svěřte se! Buďte přitom pozitivní. Sexualita není nic špatného a dítě by proto nemělo mít špatný pocit, že v něm našlo zalíbení. Přesto (nebo právě proto) je ale také potřeba upozornit, že sex nemusí být nutně dobrý pokaždé a s každým.

Začínáme kolem tří let věku dítěte!

Sexuální výchova má probíhat kontinuálně celé dětství a měla začít brzy. Nebojte se mluvit vlastními slovy- dítě si z vaší řeči vybere jen to, čemu rozumí. Příště si vezme třeba zase o něco víc. Odpovídejte na zvídavé otázky. Sami iniciujte rozhovor na téma úcta k vlastnímu tělu, co je sexuální obtěžování (mé tělo patří jen mně - něco jiného je pohlazení od babičky a něco jiného od cizího pána u školky...) a hygiena.

Informace mohou pomoci k uvážlivému rozhodnutí

Intimní rozhovory o sexu prohlubují vzájemnou důvěru a v dětech povzbuzují sebevědomí. Pravidlenými rozhovory přispějete k tomu, že až přijde čas, vaše dítě se rozhodně ze správného důvodu, uvážlivě, se správným člověkem a především z vlastní vůle. A že nebude překvapené tím, že sex je někdy romantický a něžný a jindy prudký, že může být ulepený, upocený a doprovázený hekáním a jinými pazvuky.

Umět říct "NE!"

Co se týče nechtěného těhotenství, poučte své dítě včas! Nemělo by žít v iluzi, že jemu se to stát nemůže. Řada puberťáků má v tomto směru mnoho informací, ale neumí je pak v praxi použít, riskují a věří na štěstí. Měli by vědět, že za své činy pak ponesou plnou odpovědnost do konce svého života. Nemůžete vtrhnout v inkriminovanou chvíli do pokoje a křičet: „NE! Nezasouvat!“ Váš úkol je rafinovanější. Pomoci dítěti, aby si samo umělo určit vlastní mez, za kterou už nepůjde. (Zvládnout rozvášněné tělo je obtížné, proto by neměli zajít až do krajnosti. Je potřeba určit takovou mez, kde se ještě jsou schopni rozumově ovládat.)

O pohlavních chorobách jsou děti obvykle docela dobře poučeny ve škole v rámci sexuální výchovy. Přesto je vhodné i v tomto směru poskytovat přehledné, pravdivé a úplné informace.

A dobrá rada na závěr:

Umět líbat v určitém věku znamená opravdu hodně, ale není to všechno. Obtížně se to vysvětluje. Proto raději nementorujte a rovnou veďte své dítě tak, aby umělo zapůsobit i svým intelektem a vybraným společenským chováním. Mohlo by se také dozvědět, že více než technika sexu je důležité vzájemné porozumění a citlivé vnímání. I to je umění vaší sexuální výchovy!

 
Vše se děje k našemu prospěchu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 16 Červen 2010 10:59

Vše se děje k našemu prospěchu

Opravdu se vše děje k našemu prospěchu? Krádeže, neštěstí, zranění, nemoci nebo smrt přece nemůžeme označit jako pro nás dobré, či dokonce to nejlepší, že?

 

V jedné zemi žil jednou tkadlec koberců. Všude po celé zemi chválili jeho umění a zručnost a jeho koberce byly velmi vyhledávané. Barvy měly zářivé a hluboké jako vzácné drahokamy a jejich vzory svítily jako ranní slunce. Den za dnem sedával tkadlec u svého tkalcovského stavu, zatímco jeho vnuk hlídal ovce.

Za jedné bezměsíční noci se na tkalcovo pole připlížil lupič a ukradl jednu z ovcí. Když sousedé uslyšeli o krádeži, přispěchali k domu tkalce. Jejich hlasy byly plné hněvu. " Musíme zloděje chytit! Musí být potrestán!"

Ale tkadlec pokračoval ve své práci a řekl klidně: "Vše se děje k našemu prospěchu. " Překvapeně a zmateně sousedé odešli.

Jak došel tkadlec koberců k takovému vnitřnímu klidu a k takovému odvážnému tvrzení?

Budeme-li pokládat tři postavy uvedené scény za zástupce tří skupin lidí nebo lépe tří vnitřních stavů, pak si snad dokážeme představit, proč jejich reakce vypadají tak rozdílně.

"Vnuk" jako nejmladší přijímá do svého života vše, co se mu přihodí, jako nové a v daném stavu. Nevykazuje ještě žádnou účinnou reakci.

Naproti tomu "sousedé" mají již životní zkušenosti. Znají střídavou hru dialektiky s dobrem a zlem. Z vnitřního nutkání se stále snaží dosáhnout vyrovnání, snaží se přivést výkyvy svého života ke "spravedlnosti" a "harmonii".

"Děd" je obdařen nejvíce zkušenostmi. Jeho pohled přesahuje pohled ostatních. I když stejně jako sousedé zažil dobré i zlé, nemůže toto otřást jeho duševním klidem, protože chápe s tím spojený úkol. Není tak pouze "dědečkem", tedy člověk zralým zkušenostmi, nýbrž jeho povoláním - posláním je být tkalcem koberců!

V této postavě se setkáváme se zralým mužem, v němž je již téměř dokončený základní životní obrat.

Kdo je schopen vedle pozemského životního pole rozpoznat také Boží požadavek, rozumí smyslu a správnosti všech životních nitek. Každá Bohem připravená situace chce člověka dovést k pochopení. To patří k záchrannému plánu účinků Boží výchovy.

Člověk musí nejprve zažít zákonitosti pozemského života a být doveden na jeho hranice. Pouze opakovaným zažitím omezení a nesvobody se jednou člověk rozpomene na svůj skutečný Domov a začne konečně vědomě hledat cestu návratu do Boží přítomnosti .

"Dědečku, " řekl vnuk, když pomohl sejmout nový koberec z tkalcovského stavu, "proč pořád říkáš: Vše se děje k našem prospěchu! - i když se přihodí špatné věci? " " Prozradím ti tajemství, " řekl tkadlec, zatímco rozkládal koberec na zemi. "Očekávám a vidím vždy to nejlepší? i ve svých nejtemnějších chvílích. Zřídkakdy známe důvod, proč se nám staly dobré nebo špatné věci.

Život se dá přirovnat k rubu koberce. Vidíme mnoho nití různých barev. Nitě vedou křížem krážem a zdá se, že to nedává žádný smysl.

Ale jednoho dne, " pokračoval, když mezitím obracel koberec, "až tuto Zemi opět opustíme, uvidíme tu správnou stranu koberce a poznáme, že vše vytvořilo dokonalý vzor. " A tak to je.

 

 
Kašpar Kaplíř ze Sulevic PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 16 Červen 2010 10:29

Kašpar Kaplíř ze Sulevic, rytířský člověk, v letech 86

  1. Když ho po vynešeném orteli smrti navštívil kněz Jan Rosacius, přivítal ho očima sic pláčtivýma, ale myslí veselou těmi slovy: "Hle, já nebohý stařec, dávno jsem mého milého Pána Boha prosil, aby mi milostiv býti a mne s tímto světem rozloučiti ráčil. Ale nestalo se toho, nebo chtěl Pán Bůh, abych také v své starosti světu za divadlo, jemu pak za slávu byl a pro zastávání slávy a pravdy jeho tu smrt, kteráž (věřím jeho milosti Božské) drahá bude před obličejem jeho, abych podstoupil. Kterážto smrt, ač ovšem před světem bude potupná a ohavná, však před Bohem slavná." A když kněz potěšitelnými slovy ho posilnil, tu on za vyslyšení zpovědi, svaté rozhřešení i za posluhování svátostí velebnou žádal. Mezi tím vypravoval o svém životu, že ačkoli z mladosti také rád světu s dobrým tovaryšstvem, jiným k vůli sloužil, chválil však Pána Boha, že jemu utonouti v tom nedopustil, ale jej k vytrestanějšímu a dokonalejšímu života cíli přivedl.
  2. Řekl dále: "Z milosti Boží zachoval jsem víru a dobré svědomí Bohu, králům a pánům mým, i vlasti. Čtyrem císařům jsem sloužil vždycky věrně. Nyní pak že mám takovou záplatu míti, Bohu to poroučím, kterýž spravedlivě souditi bude a kterýž ví, že jsem já v tom ve všem, což se tu dálo, své slávy ani bohatství nevyhledával. Ale když jsme již nemohli snášeti pro čisté náboženství nátisků a protivenství a pohrůžek, an nás již prvé i tak byli k smrti odsoudili, musili jsme se opatřiti a volili jsme sobě raději zemříti nežli ke všemu již více mlčeti, za nejhorší kacíře slouti, Bohu nesměti volně sloužiti a živu býti tak bídně a potupně na světě. Že pak jsme tak podle zevnitřního spůsobu padli, vůli Boží v tom poznávám, kterýž mne a mé milé tovaryše v těchto posledních časích k tomu obral, abychom krví naší ozdobili pravdu jeho a spečetili stálost naši: děj se vůle Boží. A jistě, ačkoli po té výpovědi tělo počalo se lekati, z milosti však Boží již žádné hrůzy smrti necítím."
  3. Když tu něco kněz, jak naděje spasení nezáleží na samé dobře sebe svědomé mysli než obzvláštně na doufání skrze Krista Božímu milosrdenství, promluvil, vedl dále řeč pobožný stařec: "Vzkázala mi včera má strýna, chtěl-li bych u knížete Lichtenšteina milosti hledati, že by mi život byl darován, však tak, abych do smrti vězněn zůstal. Ale já jsem vzkázal, že já jim z takové milosti děkuju. Nebo kdy bych milosti hledal, dal bych se vinen, jako bych něco zlého učinil a té smrti hodně zasloužil; jakož pak nezasloužil jsem. Pověz tedy; že já milosti hledám a hledati budu u Boha, proti němuž jsem v životě svém v mnohém hřešil, proti knížeti pak v ničem. A byť i tak bylo, že bych v vězení živ býti mohl, mně však proměna ta byla by obtížná. Já zajisté jsa již shrbený stařec, dávno již syt jsem života toho. Nebo nemohu ani chuti pokrmu rozeznati, ani nápojem libým se občerstviti. K tomu, sedím-li dlouho, stýská mi se; ležeti těžko, choditi pak hned naprosto, leč od jiných veden jsa aneb na berličkách se odnesa, nemohu. I k čemuž jest mi takový život? A jestližeť já volný tento život tak těžce snáším, i jakž bych snášel vězení? Uchovejž tedy Bůh od svatého mučedlníků tovaryšstva odloučenu býti atd."
  4. Na zejtří, jenž byl den nedělní, večeře Páně užívaje, řekl: "Ej nu, smířil jsem se s Bohem skrze Krista, a upokojen v svědomí svém, nedbám nic, aniž se co bojím člověka. Doufanlivě s Davidem pravím: "Ač tělo i srdce mé hyne, ale Bůh jest díl můj i spasení mé na věky." Již nemám na světě, nač bych měl pomysliti, jediné na ty mé malé vnuky, na jejichž místě tebe, služebníče Krista, prosím, abys napomínati jich ku pobožnosti a stálosti, kteréž příklad na mně vidí, podle nejvyšší možnosti neobmeškal. Ačkoli vím, že i vás, milých otců a pastýřů duší našich, bez pokušení a soužení nenechají. My napřed, vy za námi. Ale Bůh ochraňujž vás pro slávu svou a nedejž té šelmě babylonské do konce potlačiti církví své."
  5. V den exekuce, když k němu kněz přišel, řekl: "Složil jsem to bídné tělo na polštář; ale jakýť jest můj sen mohl býti? Zdříml jsem však, a zdálo mi že ke mně dva anjelé přišli a otírali tvář mou rouchou velmi pěknou, napomínajíce mne, abych se spěšně strojil jíti s nimi. Já pak věřím mému Pánu Bohu, že ne ve snách, ale v skutku je mám přítomné, kteříž mně v životě tomto slouží a po smrti duši mou do lůna Abrahamova donesou. A ač hříšný jsem, očištěn jsem krví Spasitele mého, kterýž učiněn jest obět slitování za hříchy naše. A protož nechť přijde hodina smrti: hotov jsem."
  6. V šaty obyčejné oblečen byv, kázal sobě dáti košili z čistého kmentu až do kůtku dlouhou, a oblek ji, řekl k M. Lippachovi: "Hle, obláčím roucho svatební."

    Na to on: "Plášť spravedlnosti Kristovy jasněji vnitř ozdobuje."

    Pán zase: "Vím, ale já ku poctivosti ženichu svému i zevnitř ozdoben býti žádám."

    Naposledy kázal se hedbávným pláštěm přiodíti, a byv zavolán, řekl: "Ve jméno Boží, však jsem již dosti dlouho čekal."

    Pomohli mu tedy služebníci jeho vstáti, a rozžehnav se se všechněmi, šel pro starost věku svého velmi pomalu a scházeje se schodů, řekl: "Můj Bože, posilň mne, abych neupadl a na smích nepřátelům nebyl."

  7. Na uložené místo když přišel, velmi těžce klekl, napolo sehnutý, prose, aby kata napomenuli jak nejprv klekne, aby pospíšil, prvé než by mu od mdloby padnouti se přihodilo.

    Ale kat tak schýleného a shrbeného viděv, títi nechtěl.

    Kněz Jan tedy k návěští rychtářů řekl: "Urozený pane, kdyžs duši Pánu Bohu poručil, již i tu šedivou hlavu vesele Pánu Bohu obětuj a ji vzhůru k nebi pozdvihni."

    Odpověděl: "Ve jméno Boží," a jakž mohl hlavu pozdvih, řekl: "Pane Ježíši, v ruce tvé poroučím ducha svého!"

    A v tom když hlava sťata, upadl a hlava na rožeň vstrčena.

 
Nejčastější chyby v novém vztahu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ichtys   
Středa, 16 Červen 2010 10:08

Nejčastější chyby v novém vztahu

S poznatky uvedenými v následujících odstavcích se patrně ztotožní většina lidí, protože každý z nás se někdy v životě při hodnocení partnera zmýlil.

Rozhodování pod vlivem hormonů

Když se „bláznivě zamilujete“, rozhodujete se na základě svých okamžitých pocitů, a nikoli podle toho, zda je váš protějšek vhodným partnerem pro dlouhodobý vztah.

V první kapitole jsme uvedli, že ve fázi smyslné a romantické lásky je mozek zaplaven hormony, které na člověka působí jako droga. Pokud se chystáte spojit svůj život s člověkem, který vám připadá „magneticky přitažlivý“ a „má v sobě něco magického, co nedokážete popsat“, dejte si studenou sprchu a znovu si přečtěte první kapitolu. Ovládají vás hormony a rozum se ocitl v pozadí. Užívejte si novou a vzrušující lásku, ale dejte si předsevzetí, že ať se zamilujete do kohokoli, s rozhodováním o budoucnosti nějaký čas počkáte.

Popírání problémů

Někdy zavíráte oči před skutečností, že váš protějšek má určité problémy, o nichž dobře víte. Jindy nechcete poslouchat, když vás někdo upozorňuje na milencovy chyby. Soustředíte se na jeho dobré vlastnosti a vnímáte jen to, co vnímat chcete. Každou informaci o svém protějšku byste měli využít k promyšlenému a inteligentnímu rozhodování.

Výběr partnera, který vás potřebuje

Přitahujete někoho, kdo tvrdí, že vás potřebuje. Trávíte čas tím, že jste mu k dispozici a snažíte se uchlácholit jeho neurózy. Nakonec vás to začne unavovat a poohlédnete se po někom jiném. Pokud jste oním potřebným členem páru vy sami, protože se s vámi zrovna někdo rozešel nebo protože jste čerstvě rozvedení, váš protějšek vás nejspíš zakrátko opustí. Dopřejte si čas – asi desetinu doby, kterou trval váš předchozí vztah –, abyste překonali období smutku. Potom si najděte někoho, kdo chce být s vámi kvůli vám a ne kvůli svému zraněnému já.

Přehnaná poddajnost

Neustále se křečovitě vyhýbáte každé neshodě a neuděláte ani neřeknete nic, co by váš protějšek mohlo rozčílit. Na všechno mu přikyvujete – ale člověka, který se vším souhlasí, si nikdo neváží. Kvůli své pasivitě a poddajnosti se vám v nitru hromadí hněv a vztek, ale váš partner si postupně začne myslet, že buď nemáte žádné pocity, nebo že na ně nemusí brát ohled. Svým postojem si koledujete o citové zneužívání. Se svým novým protějškem byste se měli dvakrát nebo třikrát pořádně pohádat, abyste zjistili, jaký je to doopravdy člověk.

Výběr partnera, o kterém si myslíte, že ho můžete změnit

„Vím, že má za sebou hodně špatných vztahů, ale se mnou to bude jiné. Změní se.“ Ne, nezmění. Lidé, kteří věří, že někoho dokážou změnit nebo že se někdo po jejich boku začne chovat jinak než dříve, si koledují o těžký život. Mnohé ženy věří tomu, že zázračná moc lásky jim promění muže přímo před očima. Místo toho se běžně stává, že nový milenec se i v novém vztahu prostě vrátí ke starým zlozvykům. Nastává to ovšem až v pozdějších fázích vztahu, protože v období zamilovanosti a romantické lásky se lidé ukazují z lepší stránky a své zlozvyky skrývají.

 


Strana 8 z 38

Reklama

Banner

Anketa

Věříte , že Ježíš Kristus je Boží syn ?